Ten špatný || Mavy

20. epilog

,,Ale jakto?! Však to by nestíhali všechny hlídat, ne?" Hádala se máma a horlivě při tom rozhazoval rukou k televizi. Byl to jeden z těch večerů kdy jsme seděli spolu u filmů a nadávali jak moc nedávají smysl. Ale tři věci tu byli jinak. A já jsem za ně byl rád.
Sledoval jsem mámu a její uvolněný úsměv jak poslouchá a přikyvuje do tátového výkladu. Snažil se jí vysvětlit děj, který jsem nechápal v podstatě ani já  s Kájou. Ale bylo hezké ji vidět. Pořád byla krásná a co bylo hlavní, byla šťastná. Na klíně jí ležel Jack a se zavřenýma očima se nechal drbat na hlavě. Vzpomínal jsem kolik jsem toho s ní prožil. Už od začátku byla celý můj svět. Když si všimla že na ní koukám usmála se ještě víc a nadzvedla obočí jestli něco nepotřebuju.
,,Mám tě rád." Šeptl jsem tak aby to slyšela jen ona. Kája byl zabraný do filmu a táta do vysvětlování. Opatrně se ke mě natáhla aby nevzbudila Jacka a pohladila mě ve vlasech se slovy že ona mě víc. Mamky jsou andělé, děti! To si zapište za uši!
Pohled mi spočinul na tátovi. Dost možná vypadá jako budu já za třicet let. Protože jsem mu asi vážně z oka vypadl. Pořádně jsem ho znal jen chvíli, ale mohl jsem s jistotou říct, že ho mám taky rád. Patrně ne tolik jako mámu, protože pořád jsem nemohl upustit od toho že nás vlastně opustil. Ale bylo to tak. A vlastně jsem rád že mám zase tátu. Za tu chvíli co k nám "patří" jsem se s ním dost nasmál. Od pohledu jsem ho odhadl dobře, je vážně fajn týpek:)
Když se máma zasmála a zvedla se, věděl jsem že jdou pro kafe. A moje pozornost se tedy mohl ubírat jen na Káju.
,,Já ten film nechápu už od začátku." Víc jsem se na něj položil a vzhlédl jsem na něj. Viděl jsem jak se mírně usmál.
,,Já taky ne. Ale je tu příjemná atmosféra." Vydechl a políbil mě do vlasů, ve kterých následně nechal zabořený nos. Na chvíli jsem zavřel oči a jen vnímal jeho přítomnost.
Slyšel jsem smích z kuchyně a capkání psích nohou k podlahu. Bylo mi hezky. A byl jsem šťastný.
,,Budeš tu zítra celý den?" Zeptal jsem se ho a sedl jsem normálně abych na něj viděl. Byl tak nádherný všemi směry. A byl můj. Nikomu bych to do očí nepřiznal, ale i když mu to slušelo jakkoliv, já ho měl nejradši ve chvílích jako je tahle. Vlasy nijak zbytečně upravené, tepláky a mikina přes hlavu, pod kterou neměl nic. Žádný stres ve škole, jen my dva, případně ti dva kofejňáci v kuchyni a klid.
,,Copak bych měl být jinde?" Zeptal se mě na plátku s úsměvem. Úsměv jsem mu oplatil a políbil jsem ho na rty. A i když jsem moc dobře věděl, že nikdy nebudeme ti co si nosí kytky, chodí spolu na rande do restaurací a neustále ukazují svou lásku všem okolo, ani v nejmenším mi to nevadilo. Protože my takoví prostě nejsme. Nebudíme se jako ve filmech pár polibky a velkou snídani, ale tím že chci Káju zabít, protože mi roztáhl závěsy a snídame rohlíky s máslem, jelikož nic jiného si sami neudělámě. Hádky u nás neprobíhají bez krve (všichni víte jak to myslím) či přehnaného řvaní. Je to s námi složité a při tom tak jednoduché. Přesto všechno vám ale s klidem můžu říct, že zrovna s ním bych chtěl zůstat do konce života. Nebudu tu malovat vše růžově, rozchod nás samozřejmě může zastihnout, ale zatím to je, tak jak to je. Pro někoho možná divné, pro mě dokonalé. Miluji ho, tak hrozně moc.

V polibku jsme se nějak zapomněli do chvíle, kdy přišli ti dva z kuchyně s hrnky.
,,Tak co se tam dělo?" Chtěl hned vědět táta. Kája pokrčil rameny.
,,Těžko říct." Uchechtl jsem se. Pobaveně nad námi protočil očima.
,,Půjdem už spát?" Šeptl mi Kája do ucha a opětně nechal nos v mých vlasech. Pomalu jsem kývl hlavou a začali jsme se zvedat.
,,No moment! Vy si tam zapnete horor a pak nás necháte koukat samotné?!" Protestuje máma, ale směje se.
,,Není to horor. Je to jen vesnice ve které straší tak že nestraší. Vždyť jsi viděla že to jsou převlečeni ti starší." Mávl jsem rukou na televizi a následně jsme s Kájou odešli do pokoje.

**
,,Nad čím jsi tak přemýšlel?" Ptal se mě a převlíkal se jen do boxerek. Já už byl převlečený a koukal jsem do mobilu.
,,Bylo to tak moc poznat?" Položil jsem mobil na noční stolek a podíval jsem se na něj.
,,Nevím, ale já to poznal." Konečně si zalezl ke mě pod peřinu a já se k němu přitulil.
,,Přemýšlel jsem nad tím... že vlastně jsem šťastný." Usmál jsem se a políbil ho pod bradu.
,,Koťátko?" Prohodil nejistě a lehl si tak aby mě mohl obímal a zároveň mi vidět do očí. Zabručel jsem jakože poslouchám.
,,Miluju tě..." slabě se pousmál a přitiskl rty na ty mé. Přitáhl jsem si ho blíž. Jemně mě líbal a přitom jezdil prsty po mém odhalemém boku. Byl jsem rád, že to řekl. Ještě nedávno se mi svěřil s tím že tahle věta se mu nikdy neříkala snadno.
,,Já tebe taky." Zamumla jsem mu do rtů.
,,Je to na nás moc sladký." Zasmál se a znova si lehl do té polohy aby mohl mít nos v mých vlasech. Nikdy jsem pořádně nevěděl proč to dělá, ale nechal jsem ho.
,,No tak si to užij protože jestli mi zítra roztáhneš závěs, přísahám že tě zabiju." Taky jsem se zasmál.
,,Beru na vědomí."

*********

Mezi námi to vlastně nikdy nebyla pohádka, takže vám teď nemůžu říct "pohádky konec". Ani "žili šťastně až na věky". Je konec maximálně tohohle příběhu. A jestli jsme žili šťastně? To asi ano. V našich možnostech, někdy to přece jen skřípalo. Znáte nás.
,,Hádáte se?"
,,To nám jde nejlépe!"
Ale pokud šlo o to jaký byl život s ním, tak dle mého názoru perfektní. Asi právě proto, že jsme nebyli jako ti v romantických filmech, ale přesto zamilovaní. A nebo prostě pro to, že s ním jsem se nikdy necítil jako ten špatný.

Taaak koťátka moje, je tu konec!😭 Musím říct že tenhle příběh mi bude hrozně chybět, ale všechno jednou končí😞. Ale i přesto doufám, že se Vám příběh líbil stejně jako mě jeho psaní a i poslední kapitola nebyla jiná♥️. Děkuju Vám za skvělé ohlasy, hvězdičky a přečtení!💋♥️ A my se uvidíme u jiného nebo dokonce dalšího příběhu?😏 to bude překvápko😁😉. Papinky♥️🙃