Ten špatný || Mavy

19.

Karel:

,,Ty seš spáč." Zamumlal jsem si pro sebe pobaveně. Sedl jsem si na kraj postele, kde spal a přikryl jsem ho. Usmál jsem se a jemně ho pohladil po vlasech. Stále jsem tomu nevěřil. Jakoby se to nedělo a já jen snil. Bylo to divné, hezky divné. Přece jen... milovat ho byla jedna věc. Něco jiného ovšem bylo mu to říct. A já to dokázal, nevím jakým způsobem nebo jakou záhadnou silou, ale je to tak. Možná to vážně způsobil strach z toho že by odešel. Těžko říct. Prostě jsem jen rád že jsem ho nenechal, a že je tu se mnou snad už navždy. Zní to kýčovitě, já vím.
Skenoval jsem ho pohledem a přemýšlel jsem. Zítra je pondělí a my budem muset být den bez sebe a zároveň spolu. Tyhle dny jsou vždy těžké. (Lidičky, sama  se moc nevyznávám co je v tom příběhu za den, takže prostě bude pondělí ať to sedí nebo ne xd)
,,Tak dobrou noc, Koťátko." Políbil jsem ho na spánek. Někde uvnitř jsem věděl, že už není to koťátko jako dřív. Na jeho změnu si ale nestěžuji, to vůbec. Naopak jsem za ni nesmírně rád. Už to není ten bad boy, který krade cigarety mámě a pije alkoholu co jen může. Ten co se vyspí s každým. Dost určitě za to můžu já. Doslova jsem ho k některým změnám nutil, ač o tom skoro ani nevěděl. Ale stalo to za to. Možná za to ani já nemůžu, třeba jen dospěl. I když je to hloupost, budeme se držet toho že to tak být může. Protože ruku na srdce, sám od sebe se jen tak někdo nezmění. A už vůbec ne on.
Už jsem chtěl vstát ale on mě chytil za ruku. Docela jsem se lekl, protože jsem myslel že spí.
,,Lehni si ke mě." Zašeptal rozespale.
,,Hned, jen se převléknu." Ujistil jsem jsem ho.
,,To zvládnu i já." Lišácky se usmál a zatahal za cíp mé košile. Uchechtl jsem se.
,,Věřím, že by jsi to zvládl i lépe než já, ale jdu ještě do sprchy."
,,Hmmm... tak se vrať brzy." Zavrněl mi do ucha. Jedna věc se ale vůbec nezměnila. Přesněji to, jací jsme nadrženci. A doufám, že se ani nikdy nezmění. Protože to bychom to už nebyli my.

**

Zalezl jsem k němu pod peřinu a lehl jsem si těsně za něj. I přes tu menší vzdálenost jsem cítil to teplo z něj. Protože se tu pod peřinou vyhříval o hodně déle než já. Takže jsem neodolal a objal jsem ho zezadu. Naposledy jsem ho políbil na krk. Poté už jsem jen zabořil nos do jeho vlásků a sám jsem se snažil usnout. Ještě než se tak ale stalo, ucitil jsem jak si se mnou propletl prsty.

****Martin****

Od rána jsem s Kájou byl jen chvíli.  Moc jsme spolu nestihli mluvit, protože jsme spěchali do školy. A taky jsem ho od rána políbil jen jednou a krátce. O to bylo větší utrpení teď sedět vedle Adama a sledovat Káju. Musel prostě vypadat dokonale, tak hrozně mě to vytáčelo. Vážně jsem přemýšlel, že ho o přestávce zatáhnu na záchody.
,,Martine." Drknul do mě Adam a já mírně nadskočil. Upřel jsem na něj pohled aby věděl že poslouchám.
,,Proč na něj tak civíš?" Zeptal se docela udiveně. Pokrčil jsem rameny.
,,Sakra kdo jsi a co jsi udělal s Martinem? Od té doby co tu je se chováš úplně jinak. Víš vůbec, že jsi zmeškal Lukášovu párty? Zavolal na vás snad sociálku?" Vyptával se mě.
,,Co? Ne! Táta mi to zakazuje." Pokrčil jsem rameny ve snaze se z toho dostat.
,,Táta? Kurva." Udiveně na mě hleděl.
,,Adame nech to být. Změnilo se hodně věcí a já je nechci řešit. Prostě už mě má žádné party nečekej." Šeptl jsem potichu, jako bych snad nechtěl aby mě slyšel.
,,Nechceš řešit? Se mnou to můžeš řešit. Možná jsem kretén ale taky tvůj kámoš." Uraženě si založil ruce na hrudi.
,,Prosím, nech to být. Budu se s vámi dál bavit, jen už nebudu dělat ty obvyklé věci." Přiznal jsem.
,,Protože ti to táta, kterého jsi nedávno ani neměl a nevím vůbec kde se vzal, zakázal?" Vyhrkl na mě.
,,Není to kvůli tátovi." Sklopil jsem pohled. Adam byl kretén. Neskutečně a ukrutně debilní kretén. Neuměl se k nikomu a k ničemu chovat. Ale jak šlo o mě, bylo to jiný. Možná se tak nikdy nechoval, ale  vždy jsem věděl, kdy o mě má starost. Teď ji měl.
,,Tak kvůli čemu?" Dál se vyptával.
,,Mám přítele." Vyhrkl jsem tak potichu že to možná ani neslyšel ale to by nebyl on.
,,Děláš si srandu?!? Děláš viď?" Potichu se zasmál. Zavrtěl jsem hlavou.
,,Nekeeeeee. Že by jsi nám konečně dospěl a usadil se?" Dál se smál a mírně mi pocuchal vlasy.
,,Adame prosím." Zakňoural jsem.
,,Nojo, nojo. Ale přeju ti to." Upřímně se usmál a já musel taky. Přece jen to pako bylo dobrý kámoš.