Ten špatný || Mavy

5.

Cítil jsem na sobě jeho pohled, ale snažil jsem se ho nevnímat. Snažil jsem se vnímat čísla na papíře. Když už to nešlo snést kmitl jsem na něj krátce pohledem. A jak jsem předpokládal nebyl to jen tak ledajaký pohled. Jenže je hodně významů, které ten pohled vlastní.
Vyzívavost, chtivost, pobavení a tak dále.

Začal jsem si prsty klepat do stolu a cvakat propiskou. Moc dobře věděl jak moc mě tím nervuje. Jak moc mě nutí ho tak zatraceně chtít!
Jenže tyhle myšlenky teď nesměly ani na chvíli ovládat mou mysl.
,,Odložte propisky...." prolomil ticho a pokynul rukou aby lidi v posledních lavicích začaly vybírat papíry. Neměl jsem skoro nic. Upřímně a vím, že by to tak nemělo být, ale je mi to jedno. Ať už dostanu jakkoukoliv známku mámě to bude jedno. Špatný přístup rodiče. No ale kdo by tenhle přístup nechtěl?

Znuděně jsem si odfrkl a podal tomu brejlounovi můj test kde bylo sotva moje jméno. Matika není moje silná stránka. A nikdy nebude. Držím se svého. A to že to jsou sračky a polovinu z nich nikdy v životě nevyužiju.

Moje zamyšlení přerušil smích celé třídy. Zvedl jsem na ně pohled. Ať už Karel řekl cokoliv bylo to asi hodně vtipné. Rozesmát naši třídu nebývá lehké. Pokud se neztrapníte.
Jenže Karlův pohled mířil na mě.
,,Ano na tebe mluvím." usmál se.
,,Ježiš aby jste se nezbláznil. Zvykněte si. Já prostě pozor nikdy nedávám." rychle jsem to nějak otočil proti němu. On si jen založil ruce na hrudi a pozoroval mě. Všichni skákali pohledem ze mě na něj. Když jen mlčel a koulal na mě vítězně jsem se usmál.
,,Nic proti už nemáte, co? Vyhodíte mě tedy na chodbu abychom se nemuseli hádat?" dál jsem se usmíval a koukal jak je jeho pohled ještě naštvanější.
,,Vyhodím. Pokud se ti tam bude líbit." projel si rukou vlasy. Zasmál jsem se a zatleskal. Zvedl jsem se a vyběhl jsem na chodbu.

Po chvíli co jsem se loudal po škole a klepal jsem na dveře jsem se začal nudit. Říkate si, jak dětinské klepat na dveře a utéct, ale ona je to hrozná sranda.
Nakonec jsem vytáhl klíčky z kapsy a odemkl jsem si skříňku. Vytáhl jsem z ní zapalovač s cigaretama a vyšel jsem vem ze školy. Vrátná spala. A v dosti vtipné poloze. Ale nechal jsem ji. Pro dnešek.

Sotva jsem cigaretu zapálil někdo mi ji vzal z ruky.
,,To si děláš srandu? Máma to platí." chtěl jsem mu ji vzít. On se jen zasmál. Znova přiložil cígo ke rtů a vdechl. A znova. Jen aby mě naštval.
,,Bylo by něco jiného než kdyby sis to platil sám." protočil očima.
,,Dnes tě mám plné zuby." zavrčel jsem. Zatlačil mě do výklenku pro lavičky (kde lavičky nejsou) a ukradl si pro sebe pár polibků.
,,Nápodobně." usmál se. Přiložil mi cogaretu ke rtům a nechal mě vdechnout. A potom mě znova políbil. Ani mě nenechal vydechnout kouř.
,,Nebude jim divn proč se nevracíme?" mumlal jsem mu do rtů. Tím jsem i vydechoval kouř. Jemu to ale bylo úplně jedno.
,,Dal jsem jim konec se slovy, že než tě najdu už bude přestávka." usmál se samolibě.
,,Chytrej." rozcuchal jsem mu vlasy. Znovu si přivlastnil mé rty a vís mě tiskl na zeď. Samozřejmně že jsem sa bál jestli se vrátná nevzbudí a neuvidí nás, ale nechal jsem se.

Na chvíli se odtáhl aby znovu vdechl z cigarery. A mě samozřejmně nevynechal.
Hezky strávená přestávka.

Názor?♥😊
Jinak se omlouvám za chyby. Píšu to ráno