Ten špatný || Mavy

7.

Ráno mě znova vzbudilo ranní světlo a Karlův a mámy hlas. Nevrle jsem zebručel. Jestli mi teď řeknou ať vstanu tak přísahám, že po Karlovi mrštim polštářem. Mámu bych neuhodil. Ale to pako, který mi už zase roztáhlo závěsy klidně.

Nechal jsem zavřené oči a jen poslouchal.... Zvuk zipů, mluvení, kroky, zasmání atd. Do háje to nemyslej vážně. Klidně si luxujte já spát vůbec nechci. Naštvaně jsem se převalil na záda a protřel jsem si obličej.
,,Karle já tě zabiju." došel jsem k závěsům a zatáhl je.
,,Taky přeji dobré ráno." protočil očima a hodil po mě oblečení. Hodil jsem mu ho zpátky a znovu jsem si lehl.
,,Ale no taaaak." rozhodil rukama.
,,Jak se tohle do háje budí.!?" zvolal do kuchyně.
,,Toho nevzbudíš!!" ozve se máma nazpět. Slyšel jsem povzdech z jeho strany.
,,Na ten výlet nejedu." založil jsem si ruce na hrudi. Rozhodně jsem nehodlal vstávat. Moje postýlka, můj spánek a moje lenost někam jezdit vyhrála. Jenže před Karlem se neodmlouvá a to se mi vymstilo.

Než jsem stačil něco namítnout přehodil si mě přes rameno. Vyjekl jsem jako malé dítě a atomaticky jsem vykopl nohama, které mi stejně hned na to chytil abych se nevzpouzel.
,,Mamiiiiii!" pištěl jsem. ,,Ať mě pustí!"
Jenže máma se jen smála a dodělávala snídani. Tohle jsem rozhodně nebral jako srandu. Když mě někdo nedobrovolně dostane z postele je synem smrti. Právě si v hlavě plánuju jak Karla zabít a kolik let bych za to dostal. Heh.
,,Dobrej nápad. Kdybych ho unesla taky ho takhle budim." laškovně se na Karla usmála. Uraženě jsem semkl rty a nasupeně vydechl nosem (heh můj oblíbený způsob vztekání se).
,,Na ten výlet jedeš. Klidně tě do autobusu takhle donesu." posadil mě na židli před talíř s jídlem. Uraženě jsem nakrčil nos a založil jsem si ruce na hrudi.
,,Protivo." sladce se usmál a ukousl si mého rohlíku. Já ho asi vážně zabiju. Sranda je, že jsem pořad menší než on. Takže mojí uraženost bere za roztomilou. Já ho tak moc nenávidím až ho.........a sakra.