Ten špatný || Mavy

Ten špatný

,,Ale mě to nezajímá." pokrčil jsem rameny a zavřel učebnici.
,,Bude se ti to v životě hodit." namítá učitelka. Trapné jak se snaží být milá i přes to, že ji štvu tak moc jak je v mých silách.
,,Ne nebude." protočil jsem očima.

****

,,Carev po chodbě se neběhá!" řve za mnou nějaký učitel.
,,A co já s tim?" odseknu a doběhnu ke skřínce. Nějak do ní narvu učebnice a vybíhám ze školy. Konec!! Konečně.

Jak tak procházím slyším holky jak si o mě špitají slaďárny. Jenže to by měly vědět, že holky mě neberou. Hrozně mě baví je vidět se roztékat když se na ně usměji. Mladší žáci si zase šeptají co všechno jsem kdy provedl. Prý jsem "ten špatný" na téhle škole. Jo jasně. Po celé téhle škole moje jméno znají. Akorát ho dávají do téhle fráze. Ten špatný Carev.

Když konečně doběhnu k mé patrě vytáhnu z kapsy krabičku cigaret.
,,Tak co?" nadzvednu obočí a sjedu je všechny pohledem.
,,Ta kráva mi zase hodila pětku a poznámku." protočil očima Adam.
,,Jen jednu?!" zasměju se.
,,My víme, že ty jich máš za dnešek požehnaně." připomene Lukáš.
,,Tři." řeknu hrdě.
,,To je jen o dvě víc!" hádají se se mnou.
,,Hm... Jenže ty tři jsem dostal teprv v první hodině." vydechl jsem obláček šedého kouře.
,,Nebudem se tu dohadovat. Radši se pojďme domluvit na tu kalbu." rozbije tuhle konverzaci Honza.

,,Doufám, že vás neruším." ozve se pro mě neznámý hlas. Kluci ho ale poznali a schovali cíga. To jsem ale já nestihl.
Dotyčný mi cigaretu vzal z ruky. Naštvaně jsem se na něj otočil. Hned jsem jak jsem se setkal s těmi modřenkami byl jsem si na stoprocent jist, že jsem je už někde viděl.

,,Naval mi zpátky to cígo." zavrčel jsem po něm. On se jen usmál a cígo přikožil ke rtům. Jednou vdechl a podíval se na mě výrazem "zkus mi to překazit". Založil jsem si ruce na hrudi a vražedně ho propaloval pohledem.
,,Děti by neměli kouřit." pronese klidným hlasem. Zamrazilo mě. Proto jsem ho ještě jednou sjel pohledem. Znova vtáhl obsah cigarety do úst.
,,Děti?!" vykřikl jsem.
,,Vzhledově ti bude tak sedmnáct. To stále není dospělý věk." zavrtěl hlavou a vzal mi krabičku cigaret z ruky.
,,Správně. Ty zas mluvíš jako třicetiletý. Kolik ti asi tak je, že MĚ nazýváš dítětem." zamračil jsem se. Já ho odněkud znám! Ale odkud?
,,Hm... Hezké, že se takhle seznamujem." zasmál se a vzal mi i zapalovač.
,,Je mi dvacet čtyři, jmenuji se Karel Kovář a jsem váš nový učitel. " podal mi ruku. Okamžitě jsem ztuhl. V krku se mi udělak knedlík a já neschopen pohybu jse na něj jen nevěřícně vejral. Otočil jsem se na Adama.
,,Neptal ses." pípl potichu a bojácně se usmál.
,,A byl bych dád kdyby jsi mi vykal, Martine." usměje se a i s mýma věcma odchází do školy. Samozřejmně nezapoměl típnout cigaretu. A odkud on zná mé jméno do háje?!