Ten špatný || Mavy

16.

,,Tak jo." Nahlas jsem nervózně polkl a trošku odstoupil od Káji.
,,Hlavně klid, ju?" Povzbudivě se usmál a krátce mě políbil na tvář. Kývl jsem a táhl jsem ho dolů do kuchyně.

,,Nešil, už jde, ale možná bys měl něco vědět...." nestihla doříct větu muži před ní, protože to už jsem tam stál a za ruku jsem držel Káju. Ještě než se otočil jsem se ho pustil. Mamka mu očividně neřekla že jsem gay. A co by mu na tom stejně sešlo. Jeho syn kterého nezná je gay. No bóže, svět se asi zblázní.
Když se ten chlap otočil spatřil jsem že jsem mu sakra podobný. Muselo mi to dojít když po mámě mám jen povahu. Chvíli na mě beze slova koukal stejně jako já na něj. A můžu říct že předčil mé očekávání. Teda jen ve vzhledu. Vlastně celý. Panebože co to tu plácám. Kdybych o něm nevěděl to co o něm vím přišel by mi jako fajn týpek. Ale já to o něm vím. Takže jsem po chvíli odvrátil zrak jiným směrem a kousl jsem se do dolního rtu.
,,Sakra Petro neříkej mi že oba jsou moji." Vydal ze sebe a otočil se na mámu. Máma jen rychle se smíchem zavrtěla hlavou.
,,Tohle je Karel..." začala vysvětlovat.
,,Můj přítel." Doplnil jsem ji a Karel za mnou po mě vrhl pohledem. Vynadat mi za to může později.
,,Aha, no musím přiznat že jsem se lekl." Mírně se zasmál.
,,A co kdyby jo? Utekl by jsi zase?" Odsekl jsem mu nepříjemně.
,,Marťas..." nadechla se máma ale ten chlap ji zastavil.
,,Patří mi to. Můžu teda říct ale že máš postřeh, kluku. A jestli to není nevhodné tak řeknu i to že jsi krásný, prostě po mě." Zazubil se. Svraštil jsem obočí.
,,Aspoň mi řekni jak se jmenuješ. Nebo jsi jen chtěl vidět chybu svého života a zase padáš?" Protočil jsem očima a znovu koukl na něj.
,,Snaž se aspoň předstírat." Zašeptá mi Kája do ucha ze zadu a jemně mě pohladil po paži. Malinko mě to uklidní, ale ne moc.
,,Jmenuji se Pavel. A můj milý Martine čím déle na tebe koukám tím víc jsi říkám že jsi to nejlepší co jsem v životě dokázal udělat." Upřímně se usmál a mě zčervenaly tváře.
,,To teda jo." Zasmála se máma a položila mu na stůl kafe.
,,Dobrý že si aspoň pamatuješ mé jméno." Řekl jsem už o něco jemněji.
,,Vybíral jsem ho." Hluboce se mi podíval do očí a já v těch jeho spatřil... lítost?
,,Řekneš mi jedno, Pavle?" Vyhrkl jsem že sebe.
,,Jistě." Usmál se.
,,Proč přesně jsi mě chtěl tak náhle vidět?"
,,Ani nevím, začal jsi mi ty i Petra chybět." Mrkl na mě a já otevřel pusu v marném pokusu něco říct.
,,Proč tak náhle?" Ptal jsem se dál.
,,Má vždycky tolik otázek?" Se smíchem se otočil na mámu.
,,Hele mluví s tebou. O to jsem ho ani neprosila. Takže si nech narážky stranou a važ si toho."
,,To je pravda. Teď se tě zeptám na něco já. Proč ty ses rozhodl se mnou mluvit když mě tak nesnášíš?" Vstal od stolu a přišel ke mě blíž. Načež sebou Karel trhl na židli. Ani jsem si nevšiml že si šel sednout.
,,Nemusíš si ho hlídat jak pes. Nic mu neudělám." Otočil se k němu. Karel se jen falešně usmál.
,,Protože mě k tomu něco nutí." Vydal jsem že sebe a udělal jsem nepatrný krok zpátky.
,,Tak to joooo. A co přesně to je?" Zamyšleně se na mě podívá. Zamyslel jsem se. Proč s ním vlastně sakra mluvím?! Řekl jsem že s ním neprohodím ani slovo! A pak mi to došlo. Důvod se mi ani trošku nelíbil.
,,Protože i přesto všechno jsi můj otec." Zamumla jsem potichu. Myslel jsem že ho budu nenávidět. Ovšem.... Proč se tento pocit nedostává? Mám pocit jako bych ho chtěl znát lépe. A dost! Žádné seznamování nebude. Opět jsem se cítil bezbranně. Máma málem upustila s hrnkem a Karel se prudce nadechl. Sám jsem nevěřil že jsem to řekl. Když jsem na něj zvedl pohled měl slzy v očích.
,,Divím se že mě tak ještě bereš." Teď sklopil pohled on.
,,A ty mě už snad nebereš jako svého syna?"
,,Já tě tak bral vždycky." Z kapsy vytáhl mobil a ukázal mi moje fotky. Tyhle fotila máma. Jsem tam snad ještě jako novorozenec, ale snad jen do šesti let.
,,Taky důvod proč jsem tě chtěl vidět. Petře docházely fotky." Smutně se usmál. Marně jsem se snažil nadechnout. Nechápal jsem to. On po máme celý život chtěl moje fotky? Říkala mi že s ním vůbec nekomunikovala. Vzdal jsem to.
,,Tak si sedni. Možná mě ještě jde přesvědčit že nejsi největší svině pod sluncem." Sedl jsem si Kájovi na klín a pobídl ho aby si sedl taky.  Kolem našeho stolu byly totiž jen tři židle. Důvod proč sedím na Karlovi.

******

Ahojky Lásky!🤗 bože ten čas letí a já si neuvědomila že skoro měsíc nevyšla žádná část. A u ostatních příběhů je to mnohem více. Mrzí mě to, fakt moc. Jenže já to psaní miluju a nechci si to kazit tím že se do toho budu nutit. Takže prosím ještě o chvilku strpení🙏 jinak doufám že se vám část líbila a už brzy se můžete těšit na další! Protože je mám předepsané😏 Ale s lítostí vám oznamují že se blížíme rychle do finále😔. Stejně se mějte hezky a paaaaaa😍❤