Ten špatný || Mavy

12.

,,Jdu, nestíhám." slyšel jsem cupitání po pokoji. Neviděl jsem ho. Byla ještě tma a já byl líný zaostřivat. Nechal jsem hlavu zapadnout zpět do polštáře. Poslouchal jsem co tam dělá, ale krom šustění oblečení jsem nic neslyšel.
,,Ahoj." řekl než za sebou zavřel dveře. Kdybych neměl zavřené oči protočil bych je.
Dveře se zase otevřely. Jestli mi jde roztáhnout závěsy jebnu ho lampičkou po hlavě. Jenže on udělal něco co bych nečekal ani ve snu. Políbil mě. Jen tak.
,,Přijedu pro tebe v osm." oznámil a polibek mi věnoval i na čelo.
,,Ok." vydal jsem ze sebe chraplavě aby věděl, že nespím

****

,,Dobré ráno." sešel jsem schody a máma už tam seděla.
,,Dobré.... To je dobře, že máš dobrou náladu. Chci ti někoho představit." nervózně se usmála a mě ztuhla krev žilách. Je za minutu osm a Karel je přesnej jako hodinky. Modlím se aby i dnes přijel na vteřinu přesně. Ať je ti kdo je to máma se nervózně usmála což znamená, že se mi líbit nebude.
Hodinová ručička se pohla a zvonek zazvonil. Zaradoval jsem se.
,,Hele Karel je tady! Asi mi ho představíš až zítra." vyběhl jsem ke dveřím.
,,Není třeba. Bude tu i až přijedeš ze školy."
Povzdechl jsem si a otevřel jsem Karlovi.
,,Máš všechno?" pošklárlil mě. Pobaveně jsem protočil očima.
,,Jo mám."
,,Ahoj, Petro!" zvolá do kuchyně. Máma jen vykoukne ze dveří a s úsměvem zamává.
,,Nevim jestli ti ho dneska vrátim, ale spíš ne." dodal. Ulevilo se mi. Dnes domů nemusím.
,,Ale já ho dneska potřebuji." zaprotestovala s úsměvem.
,,To máš smůlu." usměje se a zavře za námi dveře.
,,Dneska bude moje Koťátko u mě." zavrní mi do ucha. Usměju se.
,,A co tak najednou?" udivím se. Krátce se zasmál a vzal mě kolem ramen.
,,Protože můžu." políbil mě na spánek.

Chtěl jsem ještě něco říct, ale bylo to zbytečné. Když může tak může. Tohle se sice schyluje dobrým směrem.... Jenže já nejsem a nikdy nebudu připravený mu říct co k němu cítím. Je to proti všem mým zásadám. A to že jsem do něj zamilovaný nesmí nijak ovlivňivat náš momentální vztah.
Bylo mi jasné, že ve škole budu mít zas plno myšlenek na to abych dával pozor, ale potřebuji prolézt. A rozhodně s tim nebudu otravovat Karla, protože by to vypadalo, že sním spím jen proto. Także buď se budu učit nebo mám po maturitě. No jo maturita. Sakra.
Tak se přestanem stresovat. Odpoledne snad bude líp.....