Ten špatný || Mavy

9.

Výlet jsem pomalu ani nevnímal. Nevnímal jsem nic. Furt jsem myslel jen na něj. Asi mi praskne hlava. Spoustu lidí na mě mluvilo, ale já jen kýval hlavou. Musim kluky vytáhnout do baru ať se trošku odreaguju. Karel přece není jedinej na světě, ne? Ani spolu nechodíme takže by mu nemělo vadit, že budu spát s jiným. Otázky ale jsou... Dokážu JÁ být s někým jiným?
Jsem až tak zamilovaný?
Je to jen přechodové?
I kdyby to přechodové nebylo mám mu to říct?

Ne vážně už dost!! Prosím... Tohle je na mě moc. Do háje já ani pořádně nevím co to láska je! Sice jsem do něj už jednou zamilovaný byl ale to přechodové bylo! Myslím...
Fakt to se mnou jde z kopce. Ale proč kurva!?! Takový nejsem a nikdy nechci být! Je to jen jeden kluk ze sta! Martine ty víš, že on není jen jeden ze sta....

****

,,Příjde dnes Ka..." chce se mě máma zeptat ale já jí přeruším.
,,Ne prosím dost už o něm." zaskučím a sednu si vedle ní. Obranně zvedne ruce k hlavě.
,,Něco se snad děje?" zeptala se kapku vyděšeně.
,,Ne!! Do háje co by se sakra mělo dít! Proč vás to všechny zajímá?! Všechno je v naprostém pořádku!!" možná jsem zvýšil hlas o něco víc než jsem chtěl. Udiveně na mě koukala. Schoval jsem si obličej do dlaní a čekal jsem až ten pocit, že na mě kouká přejde.
Cítím se tak titěrně. Jako malý kluk co stojí před věcí, kterou nemá šanci zvládnout. Všechno se ve mě svírá a to jen protože si to neumím přiznat! Neumím si přiznat, že mám doopravdy jenom strach. Sype se to. Já se sypu. A to všechno jen díky pocitu, který nejsem schopný zpracovat. Dámy a pánové tady jste mě dostali na kolena. Blahopřeju Vám. Nebo spíš Tobě?

Žádná poznámka, blbá známka, řvaní učitelů jakej jsem hajzl, trapasy co jsem dělal v opilosti, nic mě nedokázalo složit na kolena! Ničím mě nikdo nerozhodil. Teď mám pocit, že kdybyste mi řekli byť jen sebemenší urážku rozbrečím se.
,,Mami." vzlykl jsem potichu a složil jsem jí hlavu do klína. Ano. Jsem na kolenou obrazně i doslova. Třásl se mi hrudník a to nejen vzlyky ale vší tou tíhou co nese.

Cítil jsem jak mi prsty projíždí vlasy a snaží se mě uklidnit. Jenže to je v tuhle chvíli nemožný. Nechci nic dělat. Chci jen ležet i mámy a být zase malý bezstarostný dítě. Maminčin mamánek.
Vždycky pro mě bylo hlavní se nezamilovávat. Na nikoho se citově nevázat. A už vím proč.

Možná podle vás přeháním. Ale láska je to nejhorší co mě v tuhle chvíli mohlo potkat.

Trochu deep. Martínek s nám hroutí z lásky😞😊
Názory?😊♥🎈