Možná

- 9 -

Další den jsem se vzbudila za zvukem otevření dveří.

„Co tu chceš?" zeptal se Lucas, který za každou cenu ode mě nechtěl odejít. Měla jsem stále zavřené oči a byla otočená zády ke dveřím, takže jsem vyčkávala na odpověď.

„Jdu ji zkontrolovat. Od teď jsem její doktor," odpověděl Tyler a z jeho hlasu šel jasně slyšet výsměch. Protočila jsem pod víčky oči a zavrtěla se. Málem jsem sykla bolestí, ale udržela jsem to v sobě.

„Ticho. Vzbudíš ji," řekl šeptem Lucas.

„To ty ses ptal." Živě jsem si dokázala představit, jak pokrčil rameny. Všimla jsem si, že to dělá docela často.

„Navíc ji musím vzbudit, abych ji zkontroloval," dodal ještě Tyler a na parketách v pokoji šlo slyšet, jak postoupil o pár kroků blíž k mé posteli.

„Zkontrolovat ji můžu sám," řekl naštvaně Lucas a židle pod ním zaprotestovala, jak se nejspíš zvedl. Ale ne! Oni se snad do sebe pustí.

„Nemyslím, že bys byl schopný ji vyčistit ránu a vyndat stehy," řekl opovrženě Tyler a zase udělal pár kroků vpřed.

„Ani se ji nedotkneš!" zavrčel Lucas.

„Už jsem se dotkl," zašeptal zlomyslně Tyler a já se, ačkoliv to příšerně bolelo, rychle na ně otočila.

„Přestaňte!" vyhrkla jsem rychle, než mohl Lucas cokoliv udělat. Tyler byl příšerný provokatér a Lucas si nenechával nikdy nic líbit.

Oba dva se na mě udiveně podívali.

„Přišel jsem tě zkontrolovat," konstatoval Tyler. Přistoupil ke mně a čekal, jestli mu to dovolím. Podívala jsem se na Lucase a ten probodával zlostným pohledem Tylera. Tylerovi jsem odpověděla kývnutím, posadila se a opřela se o polštáře. Neměla jsem na výběr. Byl tady asi jediný "doktor".

Vyhrnul mi tričko a pomalu odvazoval obvaz. Pak sloupl velkou náplast a mě se naskytl pohled na velkou "díru" zašitou snad 7 stehy?

„Hojí se ti to docela rychle," konstatoval a vzal bílý asi kapesník, namočil ho do nějaké vodičky a začal mi utírat zaschlou krev kolem rány.

Bylo mi trapně. Chápete. Krásný kluk mi "šahá" na břicho před mým krásným klukem, který se na to všechno musí koukat. No, prakticky by nemusel, ale nemyslím si, že by nás tu nechal o samotě po tom všem, co se stalo.

„Hotovo," řekl Tyler, vyhodil kapesník, nalepil mi čistou náplast na ránu a obvázal břicho, pak vstal a tichým čau se vytratil z místnosti.

„Konečně. Už jsem myslel, že na tebe bude šahat věčnost," řekl Lucas a sedl si ke mně na postel.

„Šahat?" uchechtla jsem se a natáhla si tričko přes obvaz.

„Jo, na tebe můžu šahat jenom já," řekl Lucas a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se na něj.

„Chceš donést snídani?" Hned, jak vyslovil slovo snídaně, mi zakručelo v žaludku.

„Jestli budeš tak hodný?" Nechtělo se mi ještě ven z postele a cítila jsem se taková slabá.

„Jo, hned budu zpátky," řekl a už byl pryč.

Po chvíli na moje dveře někdo zaklepal.

„Dále," řekla jsem a odložila knížku, kterou jsem si zatím četla než přijde Lucas.

„Ahoj!" vykoukla ze dveří Mary a zazubila se na mě.

„Ahoj,"

„Tak co? Jak ti je?" zeptala se a posadila se na židli vedle mé postele.

„No, jde to. Zatím žiju," řekla jsem a usmála se na ni.

„Víš, chtěla jsem se tě na něco zeptat," řekla vážně a já se pod jejím pohledem zavrtěla.

„O co jde?"

„No, víš ten kluk, Tyler?" zeptala se, přikývla jsem, že vím, o koho jde a ona pokračovala. „Cítíš k němu něco?" zeptala se a já se zarazila. Vždyť ví, že mám kluka.

„Mary, vždyť mám Lucase," řekla jsem, jako by to bylo úplně jasné, ale ona nehla brvou.

„Pořád jsi mi neodpověděla," řekla stále s vážným obličejem.

„Ne, nic k němu necítím," řekla jsem, ale otravný hlas v mé hlavě říkal něco úplně jiného.

„A on?" zeptala se.

„Ne, myslím si, že ne. Mary, proč se mě na to ptáš?" zeptala jsem se, posadila se a opřela se do polštářů.

„No, jen tak," řekla a uhla pohledem.

„To mi neříkej, vidím, že to není jen tak," řekla jsem a ďubla do ní prstem, aby se na mě podívala.

„Řeknu ti to, když mi slíbíš, že to nikomu neřekneš a že se mi nebudeš smát," řekla a usmála se na mě. Taky jsem se usmála a přikývla.

„Čestný skautský," řekla jsem vážně a čekala na to, co z ní vypadne.

„Víš, mě se Tyler líbí,"