Možná

- 11 -

Pohled Mary

Zrovna jsem pochodovala po místnosti sem a tam. Snažíc se najít v sobě vnitřní klid. Ale prostě to nešlo. Potily se mi dlaně a začala mě bolet hlava. Co to se mnou je? Uklidni se! Vždyť o nic nejde! Jen jdeš na rande s Tylerem... O můj Bože! Já jdu na rande s Tylerem!!

Vážně si už teď i povídám sama se sebou? Ale pořád nemůžu uvěřit, že řekl ano!

Dala jsem si na sebe bílé šaty těsně nad koleny k tomu bílé baleríny a vlasy jsem si sčesala do francouzského pletenku.

Podívala jsem se do zrcadla a popadla se za tvář. Achjo! Vůbec nejsem hezká. Co si o mě pomyslí?

Se zakroucením hlavou, že už to lepší asi nebude, jsem se odporoučela na postel. Tam jsem si sedla a jen čekala. Tyler pro mě měl přijít, až bude jídelna nachystaná. Suzi je tak hodná, že nám to takhle připraví.

Jedno zaklepání na dveře stačilo, abych měla srdce až v hlavě.

Bože! On je tady!!! Co mám dělat??!!

Jdi otevřít, ty trubko! Zakřičela jsem na sebe a zase nad sebou zakroutila hlavou. Jeden kluk a takhle mě dokáže rozhodit.

Pomalu jsem otevřela dveře a málem mi vyskočily oči z důlku. Byl tak... Tak nádherný! O můj Bože! Měl na sobě černou košili, rukávy měl vyhrnuté a černé džiny. Vlasy měl sčesané nahoru, jako vždy a jeho modré oči si mě prohlíželi. Celá v rozpacích jsem sklopila pohled na své boty a čekala.

„Ahoj, sluší ti to," řekl po chvilce Tyler a já se na něj podívala a usmála.

„Ahoj, tobě taky," řekla jsem a zase sklopila pohled.

„Půjdeme?" zeptal se a já hned přikývla, zavřela dveře od svého pokoje a vyrazila za ním.

Vstoupili jsme do jídelny a jeden stůl byl nádherně prostřen. Měl bílý saténový ubrus, zlaté ubrousky a talíře a skleničky už tam byly nachystané.

Tyler mi gentlemansky odsunul židli a pak si taktéž sedl. Byla jsem tak nervózní, že jsem se celá klepala.

Suzi nám po chvíli přinesla jídlo a pití.

„Takže.... Odkud jsi?" zeptal se po chvíli trapného ticha Tyler.

„Ze Severní Karolíny. A ty?" byla to nudná konverzace o hlouposti, ale byla jsem mu vděčná, že není aspoň ticho.

„Z Washingtonu," řekl a napil se. O můj Bože! Hlavně ať nemlčí!

„No, máš nějaké koníčky?" zeptala jsem se hloupě. Nechtěla jsem, aby bylo ticho.

„No před tím, než se organizace rozhodla, že mi zničí život, jsem chodil na šerm, fotbal a basket. Co ty?" zeptal se na oplátku. Typovala jsem ho na sportovce. Měl úžasnou postavu.

„Já chodila na tanec a jezdila na koni," řekla jsem a on přikývl. Co teď?!

Naštěstí se Tyler brzy ujal slova a my jsme si v klidu popovídali.

***

Po chvíli se zvedl s tím, že se půjde zeptat Suzi na desert.

„Laro, chceš... Mary, promiň. Chceš vanilkový anebo čokoládový zákusek?" řekl rychle.

„Amm... čokoládový," řekla jsem bez jakýchkoliv emocí v obličeji.

Vážně si teď spletl jméno?