Možná

- 17 -

Tahle kapitola je věnována mojí dobré kamarádce a věrné čtenářce mého příběhu... Díky Šárko! :D ♥

Ležela jsem v posteli a litovala všeho, co jsem doposud udělala. Neměla jsem se s Tylerem líbat. Ještě jsme si to s Lucasem všechno nevyjasnili a já už běžím za ním. Jsem příšerná. Měla bych se rozhodnout. Ale já nevím, co chci a co potřebuji...

„Laro!!" křikla z chodby Mary a rozrazila dveře do mého pokoje.

„Co se děje?" posadila jsem se a přejela si rukou přes obličej.

„Co se děje?! Ty máš za týden narozeniny a ty se mě ptáš, co se děje?" zeptala se šokovaně a přitom máchala rukama.

„A co s tím?" zeptala jsem se otráveně. Poslední na co bych myslela, byly mé narozeniny.

„Bude ti 17!" řekla nadšeně a zatleskala.

„Vždyť to není nijak zvláštní věk. Navíc, kolik je tobě?"

„Ale je! Každé narozeniny jsou zvláštní, protože jen jedinkrát za život máš tenhle věk. Mě je 18" zazubila se na mě a sedla si na mou postel.

„Nerada je slavím. Navíc je nechci slavit zavřená někde v podzemí,"

„Ale no tak, Laro! Já miluju narozeniny! Miluju party, tak mi nech ji ti zorganizovat!"

„Ty chceš dělat party tady v podzemí? A myslíš, že by ti to Sunny dovolil?" zvedla jsem jedno obočí a pomalým krokem se vydala do koupelny.

„Ano tady v podzemí. Kde jinde, že? A jo, Sunny se zvládne," řekla a pokrčila rameny. Nechtěně mi tím připomněla Tylera a já si potichu, tak aby to neslyšela, povzdechla. Učesala jsem si vlasy, umyla zuby a otočila se na ni.

„A co ty a Tyler?" zeptala jsem se a vydala se ke skříni.

„No, co by? Chci ho pozvat na tu tvou party. Víš, mně se vážně líbí. Je vážně milý a pozorný a prostě Tyler," zasmála se a rozpačitě si dala pramen vlasů za ucho.

„Aha," Potichu jsem si odkašlala a vybrala si oblečení. Štvalo mě, že se Mary nemůžu svěřit, ale co by asi dělala, kdyby se dozvěděla, že jsem se s ním líbala a lhala jí? Nikdy by mi to neodpustila.

„Víš, chci, abys mi pomohla," vydala ze sebe potichu a uchechtla se.

„Cože? S čím?" Otočila jsem se na ni a nechápavě se zamračila.

„Už jsem domluvená se Suzi, že by mi speciálně na to ušila šaty. I tobě. No a chci něco extra, čím bych tak Tylera zaujala. A ty bys mi dělala rádkyni," zazubila se na mě a já se zasmála.

„Když já nevím, Mary," kousla jsem se do rtu a prohrábla si vlasy.

„Prosím, Laro. Musíš mi pomoct," Smutně se na mě podívala a vyčkávala na mou odpověď.

„Tak dobře," řekla jsem nakonec. Dlužím jí to. Za všechno, co jsem ji provedla. A jestli tím získá Tylera, tak co? Zaslouží si ho a mně to aspoň pomůže tím, že se nebudu muset rozhodovat.

„Íííí, děkuju, děkuju, děkuju!!!" vypískla nadšeně a objala mě.

***

Seděla jsem za stolem a četla si jednu z knížek, co jsem našla tady v pokoji. Ani přesně nevím, o čem byla. Pořád jsem myšlenkami lítala k Tylerovi, Mary a Lucasovi.

Bylo mi horko, tak jsem si udělala drdol a prolistovala knížkou. S povzdechnutím jsem ji zavřela a promnula si unaveně oči.

„Tady někdo nerad čte knížky," zašeptal mi s uchechtnutím někdo do ucha a já leknutím poskočila. Rychle jsem se zvedla a otočila. Trošku se mi zamotala hlava tak jsem se opřela rukama o stůl.

Za mnou stál v celé své kráse Tyler, který nečekal a vysadil mě na stůl. Vzal mou tvář do dlaní, namáčknul se na mě a začal mě rychle a drsně líbat. Ani jsem se pořádně z toho šoku nenadechla, poznal to a své rty přesunul na můj krk a já vydechla. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se konečně mohla nadechnout anebo tím, že to bylo vážně příjemné, ale jakmile jsem si uvědomila, co to Tyler dělá, jsem se odtáhla.

„Tylere, přestaň," zašeptala jsem a rukama ho odtáhla od sebe.

„Co se děje?" Nechápavě se zamračil a pohladil mě po tváři.

„To nemůžeme," sklopila jsem pohled, abych se nemusela dívat do těch nádherných sargasových očí a zarývala si nervózně nehty do dlaní.

„Proč ne?" zvedl mi bradu a přiměl mě, abych se na něj podívala. Tvářil se nechápavě, zklamaně a tak trochu naštvaně.

„Protože já ještě chodím s Lucasem a ty,..." zakroutila jsem bezmocně hlavou.

„Co já?"

„Mary tě má ráda," řekla jsem, aniž bych si to uvědomila a hned jsem toho litovala. Mary bude šílet.

„Ne, nesváděj to na Mary. A neříkej mi, že s tím Romeem pořád chodíš. Ublížil ti!" zvýšil hlas a já se strachem ošila. Vím, že by mi Tyler asi neublížil, ale naštvaný vypadal děsivě.

„Tylere, ale ty nerozhoduješ, s kým chodím a s kým ne. Je mi to líto, ale nejde to," řekla jsem šeptem a zase sklopila pohled.

„Vím, že ho nemiluješ a ty to víš taky!" Pěstí uhodil do stolu a já strachem poskočila a sevřela pevně víčka. Prosím, prosím, Tylere, nedělej to. Opakovala jsem v duchu.

„Promiň," řekl smutně a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem. S povzdechnutím odešel z mého pokoje a nejspíš i z mého života.

***

Pozdě večer mě probudilo tiché zavření mých dveří.

Protáhla jsem se a koukala na stín, co se pomalu vydal k mé posteli.

„Promiň mi to, Laro, odpustíš mi?" zašeptal, klekl si, chytl mě za ruku a se sklopeným pohledem čekal na mou odpověď.

___

Ahoj! Moc bych chtěla poděkovat těm pár lidičkám, co čtou můj příběh!

A no, asi jste si všimli, že nebyla dlouho nová kapitola. To protože nebyl čas, chuť a ani nápady. Navíc jsem tak přemýšlela, jestli s tím má cenu pokračovat.

Nerada nutím psát komentáře. Jen potřebuju názor, jestli se na to vykašlat nebo psát dál... Tak jestli si najdete těch pár vteřin napsat pár slov... Díky :D

PA!  ♥