Možná

- 4 -

„Jsme tady," ohlásil po deseti hodinové túře Tyler. Nechápavě jsem se na něho koukla. Stáli jsme uprostřed lesa. Nic tu nebylo až na velký kopeček, na kterém byl vykácen strom.

Tyler obešel kopeček a odkryl větve ze země, které ukrývaly železný poklop. Otevřel ho a podíval se na nás.

„Jděte první. Zavřu poklop. Čekejte na mě dole," poručil a my ho poslechly. Kryt byl vážně hluboko v zemi. Asi necelé 2 minuty trvalo, než jsme slezli dolů. Byla tam zima. Chodbu ozařovalo jen pár zářivek, které blikali z nedostatku elektřiny.

Tyler slezl a vedl nás krátkou chodbičkou k železným dveřím, které měli po pravé straně klávesnici na zadání kódu, který tam Tyler bez zaváhání naťukal.

Dveře se se skřípáním otevřely a dál pokračovala chodba, ale už s kobercem a s dřevěnými dveřmi na konci. Tyler otevřel dveře a nám se naskytl pohled na velkou místnost s červeným kobercem a se zlatě natřenými zdmi. Světla byla rozmístěna všude, kde se člověk podíval, takže jste ani nepostřehly, že chybí okna. Po místnosti byly rozmístěny křesílka, gauče a stolky. Byli tam asi ještě patery dveře, které vedly neznámo kam. Najednou k nám přicházel postarší muž, který se zjevil z poza sloupů, které tady byli, aby nám to tu nespadlo celé na hlavu.

„Tylere! Vítám tě, synu," řekl přívětivě a objal ho.

„Ahoj, strýčku," řekl Tyler a odtáhl se.

„Koho sem tu vedeš?" zeptal se a usmál se na nás.

„Strýčku, tohle jsou další patroni z organizace," Další?

„Jak se jmenujete, slečno?" přistoupil ke mně stařík a políbil mi hřbet ruky. Bylo mi to nepříjemné.

„Lara a tohle je Mary, Thomas a Zach," ukázala jsem na ostatní a odstoupila od něj.

„Já jsem Orlando Sunny, ale můžete mi říkat jen Sunny, jak mi tady říká většina. Teda pokud takhle neříkáte Tylerovi," řekl zamyšleně a Tyler si přejel rukou po obličeji. Takže Sunny jo? Naše sluníčko... Počkat většina?

„Tady je ještě někdo?" zeptala jsem se zvědavě.

„Ano, další utečení patroni," řekl Sunny a opřel se o svou hůl. Sunny byl prošedivělý stařík, který měl na sobě hedvábný župan, volné kalhoty a papuče. Vůbec nevypadal na to, že by ho situace tam nahoře nějak trápila.

„Ale dost seznamovacích hrátek. Musíte se umýt, převléknout a najíst. Lily vás zavede do vašich pokojů," řekl a k nám hned přicupitala blonďatá dívka s bílou košilí, černými kalhoty a botami na podpatku. Usmála se na nás a ukázala, abychom šli za ní. Tyler zůstal se Sunnym.

Vešli jsme do prvních dveří a tam byla zase krátká chodba, která měla na každé straně zdi troje dveře.

„Tady je pokoj slečny Lary," řekla a ukázala na dveře se zlatým číslem 2. Mary byla v 3, Thomas v 4 a Zach v 5. Nevím, kdo byl v 1 ani v 6. Ani mě to nezajímalo, protože jsem se těšila, až se konečně umyju a vyspím na měkké posteli.

Otevřela jsem pokoj. Byl malinký, ale hezký a útulný. Měl na zemi červený koberec a zdi byli také zlaté, jako ve společenské místnosti. Malá postel byla v rohu místnosti, vedle ní byl noční stolek a vedle nočního stolku skříň. Otevřela jsem skříň a v ní byly knihy a mapy. Někdo zaklepal a pak vešel.

„Dobrý den, slečno, nesu vám oblečení," řekla postarší paní s černými šaty a pomalu šedivými vlasy. Dala mi velkou hromádku na postel, pak ke mně přistoupila s krejčovským metrem a zeptala se, jestli mě může změřit. Svolila jsem a natáhla ruce.

„S," řekla a usmála se na mě. Pak mi na posteli nechala menší kupičku a odešla s tím, že mi přinese i boty. Tylerův strýček je asi hodně bohatý.

Přešla jsem k černo-bílé kupičce a prohlížela si oblečení. Černé kalhoty a tepláky, bílá košile, černé a bílé tričko, bílé a černé šaty dlouhé těsně nad koleny a spodní prádlo v černé anebo bílé barvě. Asi to udělali jen v těchhle obyčejných barev, protože nevěděli jaká je oblíbená určitého člověka.

Paní po pár minutách přišla i s botami naštěstí pohodlnými bez podpatku.

Vešla jsem do malinké místnosti, která byla hned vedle pokoje a tam byl sprchový kout s umyvadlem a se záchodem. Umyla jsem se a na sebe jsem si dala černé úplé tepláky, bílé tričko a boty.

Udělala jsem si copek a vyšla z pokoje. Pomalým krokem jsem šla do hlavní místnosti. Otevřela jsem dveře a...

„Lucasi?"

Děkuju těm pár lidičkám, kteří čtou mou povídku! A prosím o názory na možné zlepšení. Děkuju!! :)