Možná

- 16 -

„Porvali se," vydechla a já se bez jediného dalšího slova rozběhla za nimi.

Vtrhla jsem do společenské místnosti a tam jsem je uviděla. Lucas seděl na zemi a držel se za nos. Vypadal příšerně. Jakoby ho srazilo auto. Po celém obličeji měl krev, ale statečně se držel. Tyler byl na druhé straně místnosti, seděl v křesle a třel si čelo, ale vypadal v podstatě lépe než Lucas.

Dveře za mnou třískly, aniž bych chtěla a Lucasův i Tylerův pohled se hned přemístil na mě. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Byla jsem na ně naštvaná. Tohle jsem nechtěla.

„Co se tu stalo?!" zahřměl Sunnyho hlas za mnou a já mu uhla z cesty a přikrčila se. Z jeho pohledu lítali blesky a já bych se nerada přiznala, že nejspíš tahle rvačka byla mou vinou.

„Vypadáš příšerně," podíval se Sunny na svého synovce a pak se otočil na Lucase. „A ty ještě hůř," zakroutil hlavou. „No, Lucy se už o tebe postará," řekl a pokýval na dívku stojící u dveří. Ta se vydala za Lucasem, chytla ho pod paži a vedla ho neznámo kam.

„A ty jdi do svého pokoje. O tom si ještě promluvíme," zamračil se na Tylera a odešel z místnosti. Tyler se rychle zvedl a odcházel. Já šla rychlým krokem za ním.

Než mi stihl zavřít dveře před nosem, jsem rychle proklouzla do jeho pokoje, a když se posadil na křeslo vedle postele a podíval se na mě unaveným pohledem, jsem si zkřížila ruce na hrudi a začala podupkávat nohou. Usmál se pokřiveným úsměvem, uchechtl se a zakroutil pobaveně hlavou.

„Nevím, co ti tady přijde směšné, ale mě rvačka moc nepřipadá směšná," řekla jsem a zamračila se.

„Vypadáš roztomile, když se takhle zlobíš," zasmál se a zvedl se.

„Tylere, co to mělo znamenat?"

„Nic. Naštval mě," pokrčil rameny a o pár kroků se přiblížil

„Přestaň furt krčit rameny. Je to moc vyhýbavé gesto. A jak tě naštval?" Zase se o pár kroků přiblížil a tak jsem dala ruce podél těla a o pár kroků couvla.

„Ublížil ti," Zase pokrčil rameny a usmál se nad mým zatočením očima.

Když postoupil o dalších pár krůčků ke mně, tak jsem zase o pár krůčků couvla. Takhle bych to mohla dělat dokolečka. Jenže kdyby za mnou nebyla zeď a já do ní nevrazila zády. Potichu jsem zaklela a podívala se na něj už jen o krok dál a kousla se do rtu.

Měl pod okem malý fialový monokl, roztržený spodní ret a obočí, ale jinak jako by se ho Lucas ani nedotkl.

„Bolí tě to?" zašeptala jsem, protože se mi zdálo, že kdyby teď někdo to ticho, co tady vládlo, někdo přerušil tak by to bylo až nezákonné. Jemně jsem se dotkla flíčku pod okem a podívala jsem se mu do těch nádherně sargasových očí. Mou dlaň si více přitiskl ke svému obličeji svou rukou a pohled mi oplácel.

„Bolí mě jen to, když tě vidím smutnou," Taky zašeptal a jemně se usmál.

„Nejsem smutná," nesouhlasila jsem. „Ne teď,"

Sama jsem nevěděla, co to povídám. Ještě ani ne před dvěma dny jsem říkala, že Tyler pro mě nic neznamená, že miluju Lucase. Ale Lucas mi ublížil a vše se změnilo a já teď byla zmatenější než kdy předtím.

Tyler natáhl druhou ruku a jemně mě pohladil po tváři, jako bych byla z prachu a on se bál, že bych se mohla za chvíli rozplynout. Podíval se na mé rty a polkl. Pak se podíval zase do mých očí a zpět na rty. Jeho pohledy jsem po něm opakovala a on pak nepostřehnutelně přikývl a políbil mě.

Byl tak křehký. Bála jsem se, že to je sen, že se ten pocit za chvíli ztratí. Že po něm přijde jen tma a zima. Tak jsem Tylera pevně chytla kolem krku a prsty jsem zaplétala do jeho vlasů. On mě pevně chytl kolem pasu, jako by se taky bál, že mu za chvíli uteču a náš polibek prohloubil.

Mohla bych se s ním líbat do nekonečna, ale docházel nám kyslík a tak jsme se od sebe nesouhlasně odtáhli a on si opřel čelo o to mé. Zhluboka jsme dýchali a on se uchechtl.

„Takhle jsem si to představoval," zasmál se a já s ním.