Možná

- 14 -

„Neodejdu, dokud ti nebude lépe,"

„Tylere, ty to nechápeš? Mám Lucase. Všechno, co se mezi námi stalo, bych nejraději vymazala. Prosím, prosím odejdi," řekla jsem ublíženě a sklopila pohled od jeho zmateného a smutného obličeje. Nic neřekl. Prostě odešel.

S povzdechnutím jsem si na obličej dala polštář. Myslela jsem, že tohle nikdy nebudu muset řešit. Nebyla jsem krásná a byl zázrak, že jsem si našla Lucase. A teď se objevil Tyler a já byla zmatenější než kdy jindy.

Bylo mi mnohem lépe a tak jsem se umyla, oblékla a vyrazila na obhlídku. Musela jsem se nějak zaměstnat.

Nespala jsem kdoví jak dlouho a tak jsem se šla podívat do pokoje Mary, jestli tam ještě hrajou. Zaklepala jsem, a když se ozvalo vysmáté dále, vešla jsem. Všichni se na mě podívali. Byla tam Mary, Lucas, Zach, Thomas a nějaký pár.

Mary ke mně přistoupila a objala mě kolem ramen.

„Lidi tohle je Lara," řekla těm dvěma.

„Ahoj," řekla jsem jim a oni mi kývly.

„Tohle je Anabel a Dalas," řekla Mary a široce se na ně zazubila. Anabel byla vysoká černovláska, módně oblečená, make-up ji zkrášloval celý obličej a vedle ní seděl vysoký hnědovlasý kluk, který mě probodával lhostejným pohledem.

„Slyšela jsem, že ses líbala s Tylerem," řekla Anabel a usmála se na mě. Nevím, jak to myslela. Chtěla jsem ji na to něco říct, ale nevěděla jsem co. Mary jsem řekla, že ne, ale byl tu i Lucas. Než jsem otevřela pusu tak mi skočil do řeči.

„Nelíbala," řekl a majetnicky si mě posadil do klína. Zmateně jsem se na něho podívala. On mi pohled opětoval a pak mě rychle políbil. Slyšela jsem, jak Thomas zapískal a Zach se rozesmál.

„No tak, děcka! Nechte si to na doma!" řekla smějící se Mary a já se od Lucase rychle odtáhla. Hořely mi tváře a doufala jsem, že nemám barvu jako rajče.

Lucas se ke mně nahnul a pošeptal mi do ucha.: „Jsi k nakousnutí, když se takhle červenáš," Dal mi pusu na ucho a pak se zase věnoval kartám, které měli položené na stolku.

Nevím, co to do Lucase najednou vjelo, ale moc se mi to nelíbilo. Ano, nemůžu lhát, že se mi nelíbily jeho polibky a jak majetnicky se choval. Lichotilo mi to, ale nechtěla jsem, aby se měnil jenom kvůli tomu, že lidi narážejí na to, že se se mnou Tyler líbal. Navíc vůbec nevím, od koho to mají. Byla jsem přeci na chodbě jen já, Tyler a Lucas.

„Co takhle si zahrát flašku?" zeptala se rozjařeně Mary. Všichni nadšeně souhlasili. Já jsem ale kroutila hlavou.

„No tak, Laro!! Bude sranda!" přemlouvala mě Mary. Nechtěla jsem to hrát. Bylo to velké klišé a navíc se u flašky vždy někdo s někým pohádal.

„Ne," řekla jsem rázně, ale všichni na tom trvali a přemlouvali mě, že jsem pak po několika minutách svolila.

„Jupí!!" vykřikla Mary. „Fajn, takže kdo začne?" zeptala se nadšeně. Do čeho jsem se to uvrtala? To skončí špatně.

Stále jsem seděla na Lucasovi, když Zach zatočil flaškou a ukázalo to na nás.

„Asi si, Laro, budeš muset odsednout od Lucase," konstatoval Dalas a ušklíbl se. Sedla jsem si vedle Lucase a on mě chytil za ruku. Byl tak pozorný. Zach znova zatočil flaškou a padlo to na Lucase.

„Pravda nebo úkol?"

„Amm, úkol," řekl odhodlaně Lucas.

„Jdi do jídelny a zjisti, jestli tam nemají nějaký alkohol. Pokud ano, tak ho přines," řekl Zach a zazubil se. Anabel se zachichotala společně s Mary a Thomas poplácal Zacha po zádech. Lucas se ihned vzal a odešel. Nechtěla jsem, aby tam šel. Hrát flašku je jedna věc, ale hrát flašku jako opilí je druhá. Neměla jsem ráda alkohol a tak jsem taky plánovala, že pít nebudu.

Lucas přinesl pár piv a i nějaký tvrdší alkohol. Nezajímalo mě, co to je. Dal na stůl 7 skleniček a sedl si.

„Úkol splněn," zazubil se na Zacha a on potěšeně přikývl. Nevěděla jsem, jak se mu to povedlo všechno přinést a jak mu to mohl někdo dovolit, ale asi se nikdo nebál, že uděláme problém, když jsme tu byli zavření.

Zach podal všem pivo i mě, ačkoliv jsem zarputile kroutila hlavou.

Zábava se po půl hodině rozjela a všichni byli lehce přiopilí až na mě. Na rozdíl od svých kamarádů jsem do sebe neházela jednu skleničku za druhou.

Thomas zatočil flaškou a padlo to už po několikáté na Lucase. I na mě to párkrát padlo, ale vždy jsem si vybrala pravdu.

Aniž by stihl Thomas vyslovit otázku, smějící se Lucas už odpovídal úkol.

Thomas se podíval na všechny kolem a pak se ďábelsky usmál.

„Polib Anabel," řekl a zasmál se. Myslel si, že Lucas nesplní úkol a že bude trest. Trest byl jít za Sunnym a říct mu nějakou totální blbost. Taky jsem si myslela, že Lucas úkol nesplní, ale rázně se zvedl a šel pomalu k Anabel. Ta se taky postavila a zasmála se. Všechno jsem to sledovala jako ve snu.

Lucas ji mocně chytil jednou rukou za pás a druhou zabořil do jejich hustých vlasů a vášnivě ji políbil. Přímo přede mnou! A dobrovolně.

Slzy se mi tlačili do očí. Všichni se na mě podívali a já pomalu vstala a třesoucíma nohama se vydala ven z pokoje. Až, když jsem pomalu zavírala dveře, jsem slyšela Lucase, jak na mě volá, ale já se rychle rozběhla do svého pokoje, zavřela se tam a zamkla. Pak jsem se sesunula podél dveří a schovala si hlavu do dlaní.