Marion je mrtvá a všichni slaví. Nic jim už nebrání v klidném a spokojeném životě. Kate také čeká největší krok v životě. A to svatba se Stevem. Netuší ale, že jí čekají nepříjemné a neodvratná rozhodnutí, která jí život zase obrátí naruby. Nemimou...
V šest mě vzbudil budík, který jsem si večer nastavila. Promnula jsem si oči a vyhrabala jsem se z postele. Došla jsem ke skříni, ze které jsem vytáhla spodní prádlo, černé džíny a modrou kratší mikinu. S tím vším jsem vyšla z pokoje. Zaťukala jsem na dveře koupelny. Když se nic neozvalo, vešla jsem dovnitř a zamkla se. Umyla jsem si hlavu, převlékla se, vyčistila si zuby a nanesla řasenku. Ručníkem jsem ještě trochu vysušila vlasy a vyšla jsem ven. Zalezla jsem do pokoje, do batohu jsem hodila klíče, sluchátka, mobil, peněženku, dva sešity a pár propisek. Na hlavu jsem si nasadila šedivou beanny a přidala jsem i falešné dioptrické brýle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Popadla jsem batoh a seběhla jsem dolů. Batoh jsem nechal v předsíni a zašla jsem do kuchyně.
„Dobré ráno. Dáš si vajíčka s tousty?“ optala se mě Bobbi.
„Ráda, děkuju.“ usmála jsem se.
Sedla jsem si vedle Daisy a Bobbi přede mě položila talíř s vajíčky a tousty. Usmála jsem se a pustila se do jídla. V klidu jsme dojedli a byl čas jed do školy.
„Já vás odvezu. Stejně musím do práce.“ houkla na nás Bobbi.
„Neměla by si napsat Lincolnovi?“ optala se Daisy.
Chtěla jsem odpovědět, ale cinkl mi mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy a otevřela ho.
Lincoln: Sejdeme se před školou. :)
Já: Dobrá. Za chvíli jsme tam.
„Lincoln na nás počká u školy.“ oznámila jsem Daisy.
„Dobrá.“ usmála se.
Obula jsem si modré tenisky a vyšli jsme k autu. Sedla jsem si zase dozadu a Bobbi vyjela směr škola. Za patnáct minut už jsme byli u školy. Vystoupila jsem a rozhlížela se po Lincolnovi. Stál u zábradlí u školy.
„Tak hodně štěstí a žádné blbosti.“ popřála nám Bobbi a odjela.
Obě jsme jí ještě zamávali a rozešli se Lincolnem.
„Sluší vám to holky.“ usmál se.
„My víme.“ ušklíbla jsem se.
Objala jsem ho a společně jsme se vydali ke skřínkám. Jen jsem si jí prohlédla a vydala jsem rovnou do třídy. Díky tomu, že jsem tu párkrát za Peterem byla, tak se tu docela vyznám. Vešla jsem do třídy a rozhlédla jsme se. Všimla jsem si, že Bella seděla sama v poslední lavici u okna. Tak jo, jdeme se skamarádit po druhé.
„Ahoj, je tu volno?“ nahodila jsem přátelský úsměv.
„Jistě, klidně si sedni.“ usmála se taky.
„Jinak, já jsem Alex Cooper.“ podala jsem jí ruku.
