Defender 《Avengers》✔

24.Wakanda 2.část

Po hodině a půl jsme dorazili do Wakandy. Díky panelům, které letoun zneviditelnili, na nás zatím nepřišli. Pilot přistál o kus dál a otevřel nám zadní dveře. My jsme vystoupili a čekali na další rozkazy od Warda. Ne, že bych byla ráda, ale musela jsem si je vyslechnout a bohužel se jimi i řídit.

„Máme získat záznam o atomové bombě, kterou Shield chce uvést do provozu. My čtyři budeme hledat, zbytek nás bude krýt.“ upřesnil.

„Pokud se vám někdo připlete do cesty, zabijte ho.“ dodal a kývl.

Na nic jsem nečekala a rozběhla jsem se k základně. Přece jim to nedám zadarmo. Věděla jsem, kde přesně je čidlo, které spustí poplach, tak jsem do něj vběhla. Jen, co jsem tamtudy proběhla, ozval se poplach po celé základně.

„To jsme fakt potřebovali.“ prskl naštvaně Ward.

„Pardon. Nevěděla jsem, že tu jsou čidla.“ usmála jsem se nevinně.

Ward mě propálil pohledem a možná chtěl i něco říct, ale ozvala se palba. Instinktivně jsem skočila za strom, aby mě nic netrefilo. Vytáhla jsem si zbraň a nabila jí. Zhluboka jsem se nadechla a vykoukla jsem z poza stromu. Namířila jsem zbraň a zastřelila první dva. V hlavě se mi zase začínaly ozývat hlasy z toho snu. Zatřepala jsem s ní a snažila jsem se na to nemyslet. Přibíhali další agenti, kteří po nás už z dálky stříleli. Střelila jsem další dva a rozběhla jsem se k základně.

„El!!“ zařvali Bucky s Chrisem navzájem.

Neměla jsem čas se ohlédnout, tak jsem běžela dál. Ladně jsem se vyhýbala střelám a dostávala se blíž. Najdenou se vedle mě objevili Bucky, Chris, ale i Ward. Najednou před námi přistál Tony společně s Peterem a Clintem. Zprudka jsem zabrzdila a zůstala stát na místě. Tony kývl na Clinta s Peterem a ty se rozběhli za nás, zastavit ostatní Hydranty.

„Je po všem.“ vylezl z obleku Tony.

Nechápala jsem proč. Takhle ho Ward může střelit. Vlastně jsem ani nepobrala to, proč tu jsou.

„To bych si nemyslel. Elizabeth zastřel ho.“ nařídil mi.

„Co?“ vyjekla jsem.

„Neslyšela jsi. Zabij ho.“ zopakoval.

„Jdu proti Shieldu. Ne proti těmhle superhrdinskej pablbům.“ protestovala jsem.

„Jestli si agnetka Hydry, tak to uděláš. Jinak by se měla rozloučit se svým přítelem.“ přiložil Buckymu k hlavě pistoli.

„Ty šmejde. Pust ho.“ zavrčela jsem k němu.

„Tak ho zastřel a já mu nezkřivím ani vlásek.“ kývl k Tonymu.

„Tady je někdo podělaný z toho, že by zabil superpablba.“ ušklíbl se Tony.

Byla jsem strašně zmatená. Nechápala jsem, co se tu děje. Něco mi ale říkalo, že o tom Bucky ví, protože byl podezřele v klidu. Stála jsem na rozcestí a nevěděla jsem, co mám dělat. Nemohla jsem dopustit, aby jednomu z nich ublížil. Dohánělo mě to k zoufalství. Kéž by se stal nějaký zázrak.

„Tak?“ optal se Ward.

„Srabík.“ zasmál se Tony.

Něco ve mně zase přepnulo. Vytáhla jsem zbraň a vážně ho střelila. Tony padl k zemi. Sklopila jsem zbraň a koukala jsem na jeho tělo. Naštěstí jsem trefila břicho a ne nic důležitějšího. I to bylo ale dost vážné. Nemohla jsem uvěřit vlatním očím. Střelila jsem vlastního tátu. Nezmohla jsem se na nic. Stála jsem nehybně na místě a hleděla jsem na něj. Chtělo se mi brečet a utéct někam daleko. Ale ani na to jsem se nezmohla. Jen jsem tam prostě stála a tupě na něj hleděla.