Defender 《Avengers》✔

9.Starkové se nevzdávají!

Probrala jsem se v nějaké hnijící místnosti. Otevřela jsem oči a viděla jsem to, co i se zavřenými. Tmu. Jediný zdroj světla byla škvírka pod dveřmi. Za zavrzání postele jsem se posadila.

„Kate, jsi vzhůru?“ zašeptala Bella.

„Jsi v pořádku?“ strachovala jsem se.

„Já jo. A ty?“ optala se.

„Celkem jo.“ odpověděla jsem jí.

V tom se rozrazily dveře a do místnosti vstoupil Ward.

„ Kdo pak se nám to probral.“ rýpl si do mě.

„Hahaha.“ protočila jsem oči.

„Omlouvám se Bello, ale na chvíli si tady Kate vypůjčím. Šéfové by jí rádi poznali.“ pronesl na oko omluvně a pohled hodil ke mně.

„ A kdo řekl, že je chci poznat já?“ vytáhla jsem tázavě obočí.

„Eee. Já.“ chytl mě silně za ruku.

Vytáhl mě na nohy a předal mě nějakému klukovi. Nemohlo mu být víc, jak Peterovi. Ten mi stočil ruku za záda. Ward zavřel dveře k Belle a poté se vydal někam do neznáma. Já s tím týpkem jsme mu byli v patách. Procházeli jsme už asi pátou chodbou. Tahle byla nejděsivější. Prosklené dveře a stěny do laboratoří, kde nevinným a bezbranným lidem, píchali séra a dělali na nic všelijaké pokusy. Bylo strašné se na to muset dívat, s vědomím, že jim teď nedokážu pomoci. Došli jsme do menší kanceláře. U stolu stála židle, otočené zády k nám.

„Ušetřete si to dramatické odhalení. Je to dost ohrané.“ pronesla jsem znuděně.

„Myslíte.“ promluvil dotyčný a otočil se k nám.

Na židli seděl samotný Gideon Malick. Nový ředitel Hydry.

„Ano, myslím. Vše o vás vím, jako vy o mě, předpokládám. Je mi jasné, že vám tady Ward o mě vyprávěl.“ kývla jsem hlavou k Wardovi.

„Jste vážně chytrá, slečno Starková.“ usmál se.

„To víte, geny se nezapřou.“ prohodila jsem jen tak.

„Podle záznamů Hydry, máte i tuchý kořínek.“ usmál se tajemně.

„Jo. Díky Hydře jsem i silnější. Takže mi nedělá žádný problém Hydru vymazat i po druhé.“ konstatovala jsem.

„Mám pro vás návrh.“ změnil téma.

„Nemusíte se namáhat. Spolupracovat s Hydrou nebudu.“ usmála jsem se.

„Tím bych si nebyl tak jist.“ zvedl se.

„Řeknete mi, kde Ross ukývá zbraň proti nám, a já na oplátku neřeknu vaší rodině, že žijete.“ šel pomalu ke mně.

„Myslím, že by byli rádi. Ještě by vám poděkovali.“ zasmála jsem se.

„I kdybych jim řekl, že jste si identitu změnila, abyste se mohla přidat k Hydře.“ stál přímo přede mnou.

„Nevěřili by vám to.“ nahodila jsem kamennou tvář.

„Jste si tím jistá. Potom, co jste jim zatajila svou misi a radši jste “umřela“, bych si tím jist nebyl.“ nahodil vítězný úšklebek.

V tomto měl bohužel pravdu. Na 100% jsem si sama jistá nebyla.

„Vidím, že vám to začalo šrotovat hlavou. Dám vám hodinu na rozmyšlenou.“ usmál se a přešel opět ke stolu.