Defender 《Avengers》✔

6.Zlomená Kate

Stála jsem před Stark Towerem. Bylo po všem, a já se mohla vrátit zpět do svého života. Nadechla jsem se a vstoupila do budovy.

„Ahoj, Jarve." promluvila jsem ve výtahu.

Nic se ale neozvalo. Přišlo mi to divné, ale nechala jsem to být. Vyjela jsem až nahoru a vyšla jsem z výtahu. Nikdo tam nebyl. Tak jsem se rozešla k sobě do pokoje. Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na prázdnou místnost. Nic tu nebylo. Postel, skříň, oblek, plyšáci od Buckyho, Blue, vše bylo pryč. Nechápala jsem to. Zavřela jsem dveře a vydala jsem se zpět do obýváku. Tam stál celý tým v bojových pozicích a se svými zbraněmi.

„Co blázníte?" zasmála jsem se.

„Kdo jste?" zeptal se Tony.

„Kate Stark. Tvoje dcera." koukla jsem na něj.

„Já ale žádnou dceru nemám. Mám jen syna." řekl bez emocí.

„Tony tohle není sranda. Máš mě." namítla jsem.

„Jsi z Hydry, že?" promluvil ke mně Steve.

„Jsem od vás. Jsem Avenger." projela jsem je všechny pohledem.

„ Jsem tvoje žena, Steve." špitla jsem.

Všichni na mě koukali jak na blázna. Hrnuli se mi do očí slzy.

„Někoho mi připomíná." zamyslel se Bucky.

„Bucky, díky bohu. Aspoň ty." oddechla jsem si.

„Viděl jsem jí na základně Hydry, když mě před týdnem ovládli." řekl s klidem.

„Nejsem z Hydry. Jsem jedna z vás." pronesla jsem ublíženě.

„Půjdete dobrovolně, nebo musíme zasáhnout." optal se mě Clint.

„Co chcete dělat?" zarazila jsem se.

„Odvést tě do SHIELDU." odpověděla mi Nat.

„Tam většinou zavíráme Hydrynty." uchechtl se Sam.

„Jsem z Hydry." vyšlo ze mě podrážděně.

„Jasně a já jsem Sněhurka." pronesla sarkasticky Wanda.

„Tony ujmeš se toho?" optal se ho Steve.

„Jasně, Starouši." mrkl na Steva a vydal se ke mně.

Začala jsem pomalu couvat. Zeď za mnou zmizela a já začala padat s Toweru dolů. Tony se otočil a nechal mě padat.

„Nee!" vyjekla jsem a sedla si.

Srdce mi bušilo, jak o závod a rychle jsem dýchala. Chtělo se mi brečet, křičet, do něčeho praštit. Bylo mi mizerně. Na hodinách svítili čtyři hodiny ráno. Prohrábla jsem si vlasy a vylezla jsem z postele. Docupitala jsem potichu do kuchyně, popadla jsem první flašku tvrdého alkoholu, kterou jsem viděla a vyběhla jsem sobě. Hodila jsem přes sebe mikinu a i s flaškou jsem vylezla na střechu. Opřela jsem se o komín, otevřela si flašku a napila se. Zvedla jsem hlavu a hleděla jsem na hvězdy. Nebo jsem se aspoň snažila. Světlo z města tomu moc nepřálo. Zachvěla jsem se zimou, tak jsem si zase přihnula z flašky.

„Nevěděla jsem, že piješ už tak po ránu." vylezla z okna Daisy.

„Nepiju. Většinou se alkoholu vyhýbám." podotkla jsem.

„Aha. Co tě k tomu teda přivedlo?" optala se a sedla si vedle mě.

„Nechci se o tom bavit." odbyla jsem jí.