Defender 《Avengers》✔

34.Překvapení od Steva

O týden později

Uběhl týden od nezdařilého atentátu na mě a Tonyho. Za celý ten týden, byl až moc podezřelý klid. Žádné útoky zbytků Hydry, žádné nečekané přepadovky od máti. Prostě nic. Bylo to dost podezřelé, po dlouhé době jsme měli všichni volný týden, bez zachraňování světa a podobně. Celou tu dobu jsem pomáhala a trénovala Bellu a musím uznat, že se učí docela dost rychle. Dneska už jde dokonce s Wandou na závěrečné zkoušky, aby z ní byla plnohodnotná agentka. Asi se ptáte, proč s ní nejdu já, když jsem ten její strážný anděl. Odpověď je prostá. Tony mi to zakázal.

Od toho mého posledního zkolabování z vyčerpanosti mě neustále hlídají, abych se nepřepínala. Ani nevím proč. Já osobně si přijdu v pohodě a fit. I když je pravda, že při trénincích s Bellou jsem po používání schopností, byla dřív vyčerpaná a unavená než normálně. Nevím, co se se mnou děje a už je to divné. Poslední dobou jsem i bez nálady. Jakoby něco bránilo té normálně praštěné, usměvavé a otravné Kate vyjít na povrch. Můj šestý smysl mi říkal, že něco přijde, ale netušila jsem co. Ale hodlala jsem na to přijít. Ale teď jsem měla na práci něco jiného. Ve volných chvílích, když mi nikdo nestál za zadkem, jsem se pokoušela najít Warda s Killianem. Neříkala jsem to ostatním, protože jsem věděla, že by přišlo kázání ve stylu, že to nemám dělat na vlastní pěst, a že jim budu vše říkat. Nechtěla jsem je do toho ani tahat. Tohle bylo jen mezi mou a těmi parchanty. Je pravda, že se mi bude spát mnohem líp, když budu vědět, že je po nich.

Sedla jsem si na postel a prohrábla jsem si vlasy. Už jsem byla zase u sebe, protože Bellin pokoj byl už hotový. Celou tu dobu jsem strávila u Steva, který kolem mě skákal, jak kolem maroda. Bylo to milé, ale přišlo mi to zbytečné, takže jsem na něj i párkrát vyjela. Ale nejen na něj, za ten týden to schytal každý. Chápala jsem, že o mě mají strach, ale s tou pečlivostí a starostlivostí to přeháněli a mě to štvalo. Tak jsem si aspoň vyprosila zrušení nočních hlídek. Blue zpozoroval, že už nespím a skočil za mnou na postel. Spika jsem tu neměla. Ten teď už pár dní přespává u Belly. Docela dost jí pomohl z toho nejhoršího, tak jsem ho u ní zatím nechala, než se z toho dostane úplně. Podrbala jsem Blue a vstala jsem z postele. Došourala jsem se ke skříni a civěla jsem do ní. Po dlouhém civění jsem se na to vykašlala a nechala jsem si na sobě, to v čem jsem spala. Mávla jsme na Bluea a rozešla jsem se do kuchyně. V obýváku jsem narazila na Tonyho, Clinta a Pietra.

„Brý ráno.“ broukla jsem jejich směrem.

„Ahoj, zlatíčko. Jak pak se máš?“ zajímal se hned Tony.

„Dokud jsem si neuvědomila, že zase celý den strávím tady, tak docela fajn.“ odpověděla jsem mu podrážděně.

„Beruško, o tom už jsme mluvili.“ povzdechl si.

„Já vím, promiň. Blbě jsem se vyspala. Blue měl špatný sny.“ omluvila jsem se a zalezla do kuchyně.

Z poličky jsem vytáhla hrnek a nalila jsem si čaj. K tomu jsem si namazala dvě vafle s nutellou a to všechno jsem položila na stůl. Ještě jsem nasypala Blueovi a Spikovi granule a sedla jsem si ke stolu. Usrkla jsem si z teplého kafe a pustila jsem se do první vafle. Po chvilce přiběhl Spike a hned se vrhl na granule ve své misce. Blue už měl snědeno, tak ležel pode mnou.

„Dobré ráno.“ pozdravila jsem příchozí Bellu.

 „Tobě taky.“ usmála se.

„Tak co? Nervózní?“ zeptala jsem se.

„Strašně. Mám strach, že to podělám.“ nalila si kafe a sedla si ke mně.

„Neboj. Měla jsi ty nejlepší učitelky, které si mohla kdy dostat. Zvládneš to na jedničku a pak to společně oslavíme.“ povzbudivě jsem se na ní usmála.