Defender 《Avengers》✔

1.Paní Rogersová

 „Vstáváme!“ vtrhla do pokoje Nat.

„Ještě chvíli.“ zabrblala jsem a otočila se na druhou stranu.

„Tady někdo ponocoval.“ strhla ze mě peřinu.

„Ale no tak.“ posteskla jsem si.

„Do svatby zbývá šest hodin, tak vstávej.“ oznámila mi a odešla.

„Jenom.“ vyjekla jsem.

Tak to bych vážně měla pohnout. Zvedla jsem se z postele a vydala jsem se do kuchyně. Tam jsem potkala Tonyho.

„Zbav mě Nat, prosím.“ zaškemrala jsem.

„To zvládneš, zlatíčko.“ zasmál se, dal mi pusu na čelo a zmizel.

„Tak to teda děkuju.“ houkla jsem za ním.

Zakručelo mi v břiše. Vzala jsem si misku, do které jsem nasypala vločky a zalila je mlékem. Ještě jsem si vzala lžičku a sedla jsem si ke stolu. Za chvilku se přiřítil Bucky.

„Kterou?“ ukázal mi červenou a modrou kravatu.

„To je jedno ne. Rozhoduješ se, jak holka.“ uchechtla jsem se.

„Jdu Stevovi za svědka, tak musím nějak vypadat. Takže kterou?“ namítl a zeptal se znovu.

„Jasně že modrou. Že se mě ještě ptáš.“ usmála jsem se.

„Díky.“ poděkoval a zase zmizel.

Pak mi nějak docvaklo, že asi nemám svědka. To bude trochu problém. Jako na zavolanou do kuchyně přišla Nat.

„Hale, Nat. Mám vůbec svědka?“ optala jsem se.

„Jasně.“ usmála se.

„A kdo to je?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Nech se překvapit.“ mrkla na mě a zmizela.

Dneska všichni někam pospíchají. Povzdechla jsem si a uklidila jsem po sobě. Pak jsem dostala úplně šílený nápad. Jestli na to přijde Tasha, tak je po mě. Nepozorovatelně jsem se doplížila až ke Stevovi. Otevřela jsem dveře a zaplula jsem dovnitř. Jakmile se dveře zavřely, tak jsem si oddechla.

„Vypadáš, jak kdyby si utíkala z vězení.“ zasmál se za mnou Steve.

„Když utíkáš před Nat, může to tak vypadat.“ otočila jsem se na něj.

„Jak se těšíte, budoucí paní Rogersová.“ přišel ke mně blíž.

„Strašně.“ spojila jsem ruce za jeho krkem.

„Ale nezapomeň, že budu pořád i Starková.“ usmála jsem se.

„Na to se zapomenout nedá.“ usmál se.

„Mimochodem, všechno nejlepší.“ popřál mi.

„Nepřipomínej mi to. Jsem stará.“ zašklebila jsem se.

„Ale, prosím tě. Spíš si strašná kecka.“ zasmál se.

„Taky možnost.“ ušklíbla jsem se.

Steve se ke mně naklonil a spojil naše rty. Jak já tyhle chvíle miluju. Asi tak, jako jeho.

„Už bych měla radši jít.“ odtáhla jsem se.

„Škoda.“ pousmál se.

Dala jsem mu ještě rychlou pusu a pustila jsem ho.

„Uvidíme se u oltáře.“ podotkl, když jsem otevírala dveře.