Defender 《Avengers》✔

19.Šílený bratříček 2.část

Doběhla jsem k ledovému paláci, před kterým se Strážci vypořádávali s ledovými obry. Klekla jsem si a ruku položila na zem. Zavřela jsem oči, vlezla jsem všem obrům do hlavy a jednou myšlenkou je poslala k zemi. Otevřela jsem oči a zvedla se. Všichni obři leželi mrtví na zemi. Strážci se zmateně rozhlíželi kolem sebe. Pousmála jsem se a teleportovala jsem se k nim.

„Kate?“ vydechl překvapeně Quill, když mě zahlédl.

„No ahoj.“ usmála jsem se.

„To si byla ty?“ zeptal se.

„Ne. Jen jsem šla náhodou okolo.“ ušklíbla jsem se.

„Já jsem Groot!!!“ zakřičel Groot a běžel ke mně.

„Nejsi jediný, komu naše princeznička chyběla.“ ušklíbl se Rocket.

„Taky si mi chyběl, Mývale.“ vrátila jsem mu úšklebek.

„A vy taky.“ koukla jsem po ostatních.

„Víš, co se tu děje?“ zajímala se Gamora.

„Bohužel jo. A je to jen díky mě. Takže o Lokiho se postarám.“ pousmála jsem se.

Za námi se ozval mohutný řev. Všichni jsme se otočili. Stála tam nějaká velká ledová potvora a další ledový obři.

„Tak fajn. Beru si obříka, vy si vezměte zbytek.“ zavelela jsem.

„Od kdy nám velíš?“ uchechtl se Quill.

„Od teď.“ mrkla jsem na něj.

Otočila jsem se zpět a ledový obři vyběhli proti nám. To monstrum pořád stalo na místě. Zneviditelnila jsem se a rozběhla se k němu. Cestou jsem zlikvidovala pár obrů. Doběhla jsem k němu a chvíli jsem přemýšlela, co s ním. Když jsem na to přišla, rozběhla jsem se k jeho noze. Začala jsem po ní lézt nahoru. Ta potvora to ucítila a začala se vrtět. Nechala jsem si vzplát dlaň a vrazila mu jí do nohy. To jsem zopakovala ještě několikrát. Tím, jak se ta potvora pořád ošívala, dostávala se blíž a blíž k útesu. Zasadila jsem poslední ránu a led začal praskat. V mžiku začala padat dolů. Než jsem stačila zareagovat táhla mě sebou. Odrazila jsem se a stačila se chytit kraje útesu. Nedošlo mi, že mám pořád vzplálou ruku a za pár vteřin led povolil. Začala jsem padat dolů. Pro mé štěstí mě stačil Quill chytit. Doletěl na pevnou zem a pustil mě.

„Díky.“ poděkovala jsem.

„Za málo.“ sundal si svou masku a usmál se.

Z druhé strany se začali vynořovat další obři.

„Je jich čím dál víc.“ podotkl Quill.

„Snažte se ještě vydržet. Zařídím to.“ promluvila jsem k němu.

Potom jsem se rozběhla rovnou do paláce. Začínala mi být celkem slušná zima. Ale musela jsem to vydržet. Doběhla jsem do jakého si trůního sálu. Loki seděl na trůnu. Na sobě měl svůj typický oblek, na hlavě svojí helmu a v ruce držel své žezlo.

„Friggo. Copak si myslíš, že když se vydáš za Kate, tak obměknu.“ uchechtl se.

„Zbláznil ses. Vždyť už si mě sakra viděl.“ vyjela jsem.

„Dobrý pokus. Ale vím, že i to si byla ty.“ usmál se.

„Loki. Tohle nejsi ty. Nejsi monstrum.“ šla jsem blíž.

„Jsem to já. Tohle je mé pravé já. Bylo na čase se zase vzbudit.“ ušklíbl se.

„Takže si to celou dobu hrál?“ zarazila jsem se.