Publikace stvořená zejména pro filtraci všech emocí a myšlenek autorky, také však pro samotné čtenáře příběhu Dracula.
Jak to vypadá za oponou tvorby tohoto příběhu? Co se autorce honí hlavou? Nad čím právě přemýšlí, na čem stojí, co jí zrovna dělá...
Chvíli jsem váhala, jestli mám s tímhle začínat, ale svým způsobem se to Drákuly přeci jen týká. Proč? Protože dnes je to přesně rok, co jsem na Wattpadu. Technicky vzato jsem se psaním začala tři čtyři dny před tímto datem, ale kdo by byl takový hnidopich, že.
Rok uplynul jako voda. Nechci se vám tady vypisovat o tom, jaký ten rok vlastně byl. Nebudu tady rozebírat, jak se všech 365 dní promítlo do mého psaní. Jsme u Drákuly, tak to na něj taky vztáhneme.
Za ten rok jsem se pohybovala spíše ve dvou rovinách – fanfikce a romance (to druhé vlastně ani tak moc ne). Ale nakonec jsem se 1.9.2017 dobrala k nápadu sepsat příběh o samotném Drákulovi. Vím to, zapsala jsem si to a právě si to tady ve svém notýsku ověřuji. Proto vám jsem taky schopná říct, že jsem dokonce hned 3.9.2017 tento příběh začala publikovat. Vtipné, co? Haha, všichni se smějeme.
Každopádně jsem se ale za ten rok dostala až k Drákulovi, krváku, upírům a celkově do takového jiného světa, než jaký jsem dosud navštěvovala. Následkem toho se stalo, že se mi tento svět nadpřirozena zalíbil a já už mám tendence psát další příběh o chrličích (ty šutry v podobě různorodých bestiích na budovách, kdyby někdo nevěděl), načež mám už dokonce vystavěnou základní dějovou linku pro příběh, kde hraje hlavní roli lovec čarodějnic, temné čarodějky a démoni. Jo, fakt už mám základní kostru. Tohle se stane, když cvok jako já začne opětovně se sestřenkou tvořit nový RPG web na takové téma. Je to naše závislost a já jsem to povýšila do podoby: hele, udělám ze své herní postavy rovnou příběh na sepsání! Můj normální stav, opravdu. Takhle vzniklo několik mých příběhů (nedopsaných, haha).
Tak jo, to jsem ale zase poměrně odbočila. Co já taky umím jiného, že. Zkrátka a dobře, první rok mé okupace Wattpadu symbolicky končím právě Drákulou. A pořád mě to baví. Psaní i Drákula, aby bylo jasno. Vždycky mívám inteligentní tendence se z příběhu zhroutit a ten potom dlouho stojí, ale Drákula se mi pořád píše jedna radost. A pořád si zoufám, že se nedostávám k tomu jádru, k tomu nejlepšímu. Fakt bych to raději točila jako film, bylo by to rychlejší. Znáte přeci takový ten pocit, kdy si plánujete příběh, jste z toho nadšení a už to chcete vidět, chcete si to přečíst, mít to celé na jednom místě. Prostě rychle rychle. No, jenže ještě před tím konečným celkem si to musíte sepsat, že. A to je běh na dlouhou trať. Na to, že běhání nesnáším – jako fakt hodně, chodila jsem s klukem, kterému to běhalo úplně samo a měl v plánu jednou běhat i se mnou (hádejte, jak to dopadlo) – tak takový ten autorský maraton si dosti užívám.
Už mockrát jsem tady omílala, co nás všechno v Drákulovi čeká. Samozřejmě jen v tom hrubém měřítku, přeci vám to všechno nevykecám. I když...nemít to komu říct, to je těžký zápřah na mou křehkou dušičku. *ironický smích* Vážně jsem jak natlakovaný papiňák před výbuchem. Nejsem si jistá, co bych vám tak mohla říct. Co vám mám říct k Drákulovi a ještě jsem to neřekla? A smím to říct? Moc toho není. Že přijde i Van Helsing, to už víte, bez něj by to přeci nešlo. Přijde i úplně nová ženská postava mé vlastní výroby, ale to už jsem taky psala. Umře hodně lidí – ach, jak velký to spoiler! *je hrozně vtipná*
Vážně nevím, co říct k příběhu, ale vím, co říct přímo vám. Děkuji za veškerou podporu, kterou dáváte nejen mně, ale také tomuto příběhu. Nečekala jsem, že by se měl uskutečnit nějaký strmý výstřel do oblak, ale po měsíci se příběh dočkal tisícovky přečtení, což se u mě stalo tím nejraketovějším startem. A moc vám za to děkuji! Speciálně bych chtěla poděkovat čtenářům, kteří mě znají déle a k Drákulovi se dostali přes jiné mé příběhy. Většina z vás je tady se mnou po celou dobu a skoro celý ten rok mě na Wattpadu provází. Moc si toho vážím. Vážím si všech čtenářů, kteří mi dali šanci, hvězdičku nebo zanechali úžasné komentáře. Každé odezvy si nesmírně cením. Zároveň bych chtěla poděkovat všem, kdo se ujali průběžného hodnocení příběhu ve svých recenzích, protože Drákulu cpu prakticky všude a to opravdu hojně. K mému velkému údivu jsem zaznamenala pouze jeden negativní ohlas, což je skóre prakticky naprosto šílené a doteď ho nechápu. Já nechápu hodně věcí, ale všechno tady raději vypisovat nebudu.
Rok za mnou a věřím, že další rok přede mnou. První rok na Wattpadu zakončuji Drákulou, zároveň s ním vstupuji do toho druhého. Jsem si jistá, že nás Gabriel jen tak neopustí, protože se toho musí ještě hodně stát, než dojde k nějakému finálnímu rozpletení a zakončení. Je to běh na dlouhou trať, ale já si ho užívám a hřeje mě vědomí, že si jej užíváte spolu se mnou.
Čeká nás ještě hodně vstupů do něčích snů, flashbacků z minulosti různých postav, příchod nových postav, zabíjení za účelem posunutí plánů i za účelem krmení. Objeví se slzy, zášť, nechuť, odpor, podezření, intriky...a to nejen na straně Gabriela. Postav je mnoho a každá vede svou jedinečnou dějovou linku.
Jsem ráda, že jste se na tu temnou, mrtvolami dlážděnou a krví skropenou cestu spolu s Gabrielem vydali. Děkuji všem čtenářům za podporu a vítám také ty nové. Těší mě, že si Drákula dokáže najít, jak by řekl Gabriel, i tu čerstvou krev. *le metafora, Ell přeci musí zničit i tak dojemnou chvíli děkování*
Děkuji Vám za vše a těším se na Vás v dalších kapitolách příběhu Dracula, kde budeme společně odkrývat další střípky z Gabrielovy minulosti a někdo mu možná bude i fandit, aby mu všechny plány vyšly. A někdo ho možná bude chtít sám propíchnout. ;)
Tak zase zpět do temnoty!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
