Dracula: Behind the Scenes

39. Gabriel romantik

Při psaní další kapitoly jsem si něco uvědomila. Přijde mi celkem fascinující, jak Gabriel dokáže střídat ty roviny náklonnosti a něhy v závislosti na tom, s jakou ženou zrovna mluví. Jo, došlo mi to až teď, abyste si nemysleli :D Ale to jen proto, že se to začíná tak vyhrocovat a je to čím dál evidentnější!

S kým jsme to začínali? Jo, s tou mrchou Marisou. Náruživá upírka, která si moc ráda užívala a toužila hlavně po Gabrielově zájmu. Ani jí tak nešlo o postavení, jako spíše o něj, ale žádný hlubší cit to nebyl. Spíše taková jistá forma posedlosti. Co dělal Gabriel? Odmítal ji, vyhrožoval jí, klidně ji shazoval ze židle na zem. Nikdy pro něj neznamenala víc, než jen prostředek ke chvilkovému zatlučení bolesti do země.

Dále tu byla Lucy, která tady tedy stále je, ale ten vztah se změnil, když je z ní upírka. I Lucy je prudší povaha, která si ráda užívá s muži a nebere je nic víc, než jako občasné povyražení a zábavu. Momentálně se těší z postavení družky nejvyššího, ovšem řekněme, že její dominance z lidského života znásobená nesmrtelností z ní udělaly obyčejnou mrchu, bažící po podmanění, podrobení a postavení. Musí mít Gabriela, protože je na vrcholu žebříčku a sama musí být první, tedy jej chce pokořit. Dokázat si, že je zkrátka vládkyní mužů nebo co. Od toho se také odvíjí vztah Gabriela k ní. Začíná na ni být čím dál prudší, bez problému jí vyhrožuje a na rozdíl od Marisy si beztak v hlavě představuje, jak ji zabíjí. Rovnou říkám, že znovu zabíjet příslušníka svého druhu nechce, i kdyby jej sebevíc štval. Pořád je to fuj čin.

Poté se tady mihla Anne. Křehká blondýnka s nízkou sebeúctou, která pro muže nikdy nebyla víc, než jen kamarádkou. Proto často mířila po večerech do barů, kde končila v posteli pochybných existencí jen proto, aby ukojila vlastní potřeby a druhého dne před rozbřeskem se zahanbeně šourala domů. A Gabriel? Z nějakého důvodu jej upoutala. Původně ji měl zabít, nakonec k ní ale celkem tíhl. Křehká žena, která si sama sebe dostatečně neváží. Možná s ní sdílel tu bolest. Každopádně ji měl rád a rozhodně nechtěl, aby dopadla tak špatně. Byl k ní milý, vřelý, ochotný, skutečně se zajímal. Pořád to nebylo ono, ale bylo to jiné, než u předešlých žen.

Ach, málem bych ještě zapomněla na Sonju. Ta byla vlastně úplně první a moc toho o ní nevíme. Byla švagrová Vladova dobrého přítele a spolubojovníka Assanida. Společně sdíleli smutek nad jeho smrtí. Sakra, proč on zase s někým něco sdílí? Další podoba! No, ti dva to měli poněkud lehčí, protože prostě byli „čerství" a zaslepeni pomstou se poddávali svému věčnému chtíči. Proč toho nevyužít, když jsme děsně naštvaní a k tomu nesmrtelní, že? Měl ji rád, to ano, však se znali dlouho, ale nemiloval ji. Byla první po Aryi, proto k ní nemohl cítit náklonnost, jako třeba k Anne. Dlouhou dobu byla jeho družkou, ale zase šlo čistě o ukájení potřeb a snahu zahnat bolestivé vzpomínky. Ženy jsou pro Gabriela většinou jen prostředek pro chvilkové zapomnění. Sonja byla spolehlivější v tom, že nebyla tak „akční", jako Marisa nebo Lucy. Užívala si své postavení po Vladově boku, ale nebyla bojovník, takže se nešplhala někam výš a nikoho neštvala.

Dosud jsme se na moment setkali i s Vivienne, u které jsme byli svědky Gabrielova chladu. Narazil na silnou ženu, na kterou jen tak jeho lichotky nezapůsobí. Poznal v ní sílu a něco se mu na ní nelíbilo, tedy začal byl odměřený a chladný. Opět rozdíl!

No a v neposlední řadě tu máme Mínu, na které jde asi nejvíce poznat, jak Gabriel reaguje na kterou ženu. V jednu chvíli je vůči nějaké krutý, aby v té druhé zkrotl jako beránek a dal průchod svým skutečným pocitům u Míny. Píši novou kapitolu s pořadovým číslem 81 a nestačím se divit, jak se nám proměňuje. S Mínou je zkrátka nejvíc „svůj" a já si můžu jen nadávat, že je nechám chvíli osamotě a div si mi tam nevyznají lásku! Bože, jak se příběh blíží k závěru, jsou ti dva poněkud nesnesitelní, protože mám dojem, že se na sebe každou chvíli vrhnou a na to čas fakt není! Musím jim asi přistřihnout křidélka.

Nemyslete si. Za poslední kapitoly začínám být z těch dvou na měkko i já, líbí se mi mnohem více a s každou další kapitolou víc a víc cítím to spojení mezi nimi. Takže vlastně mučím i samu sebe, když jim zakazuji nějaký...intimnější kontakt. :D Trpím s vámi, nebojte!

No, to je jen takový můj chvilkový výlev, který mě napadl při psaní další kapitoly. :D Ano, píši novou kapitolu a k tomu si odbíhám napsat takovou menší úvahu, no a co! :D Jen mě to prostě trklo vzhledem k tomu, co se tam děje. Začíná přituhovat!

Pozn.: Napsáno ve 23:16, kdy autorka stále není osprchovaná a snaží se najít nějakou vhodnou pozici na židli (otevřeně přiznává, že by se jí nejlépe sedělo na Gabrielovi) a minimálně ještě hodinu nemá v plánu na tom něco měnit. Až dopíše kapitolu. Někdy je to s ní k nevydržení. Co někdy, vždycky. Hlavně, když je na koleji a nikdo ji nehlídá. A ke všemu je tam sama. To se pak nezná.