Dracula: Behind the Scenes

88. CharacterAsk - Part II.

-část druhá-

Krasojízda s příchutí krve pokračuje! Poté, co se již všichni stačili uklidit, koš s posmrkanými kapesníčky byl vynesen, Nick preventivně odstaven od okna a závěsy zkontrolovány, se můžeme pustit dále do díla. Dusno v pokoji by se dalo krájet – tak malá místnost se vždycky záhy promění v plynový kotel a větrat nelze, jinak lidské osazenstvo umrzne, jaká je v Ostravě při pořádném fučení zima. Ben galantně (čtěte podlézavě) zapůjčil svou koženou bundu Noře, za což si vysloužil další protočení očima u většiny přítomných. Na řadu přichází krátké série několika tazatelů, což možná ušetří Word od dalšího kolapsu, ale kdo ví. Technika je zrádná!

Otázky od CaptainFione:

1. Ione, kdybys mohl a nehrála by v tom roli úcta k příteli, pokusil by ses nahradit raději Vlada, nebo Gabriela?

No ty kráso, to je tedy zákeřná otázka! *autorka skoro bere popcorn do ruky a hltá ho, div se neudusí*

*Ion si pohrává se svou dýkou, což je krajně nebezpečné a nikomu vůbec nepřijde divné, že tady je, i když je technicky vzato dávno mrtvý*

Gabriela. *odpovídá bez zaváhání* Sice teď odpovídám jako člověk, ale vím, co všechno se stalo...

Počkat. *skáče do toho autorka* To je fakt divná situace. Ion byl člověk, pak upír, pak umřel, ale teď ho tady máme jako člověka, který ale ví, jaký byl jeho osud, takže teď vlastně odpovídá tak, že všechno ví. Není to podvod?

Můžu to dokončit? *Ion skepticky zírá před sebe a autorka mu v hlavě přímo vidí, jak moc rád by ji probodl a měl konečně klid*

Nuže. S tím vším, co se nám stalo, bych ze strategického hlediska odstranil Gabriela, protože dle mého soudu je až příliš zranitelný a postrádá to, kvůli čemu jsme ho všichni v našich lidských dobách následovali. Dokud jsme se nevydali do Moldavska, nebylo duše, která by se nás nebála, nebyl rozkaz, který by Vlad nedokázal vydat a nebylo nic, co by nedokázal učinit, byť to bylo sebevíc hrozivé. Návštěva Moldavska ho změnila, přestože to byla jen krátká doba. Možná bych i řekl, že po sňatku s Irinou byl ještě mocnější, protože ty první a nejsilnější něžné city v něm byly potlačeny, takže i když měl Aryu, pořád to byl ten mocný válečník, jakého jsme následovali do každé bitvy. Jenže po proměně byl paradoxně více lidštější, stále se hnal za stínem dávné lásky a když jsme se střetli v Londýně, zbyl z něj sotva stín muže, jakého jsem znával. Byl slabý a přecitlivělý, a proto také prohrál. Mohl získat vše, kdyby byl pořád silný, ale on místo pořád jen naháněl vzpomínku na starou lásku. A nyní za to pyká.

To byla vyčerpávající odpověď. Jdi radši zase pít. *odesílá ho autorka pryč, protože to bylo moc i na ni*

2. Declane, předpokládám, že jakožto upír jsi někdy zabít musel. Teď se nezdá, že by ses k něčemu takovému měl – alespoň ne na veřejnosti. Zabil jsi někdy někoho, koho jsi skutečně litoval?

*Ben se lokty opírá o kolena a hází nenápadně očkem po svém kamarádovi, který sedí vedle něj. Declan zase vypadá jako socha s jedinou vytesanou grimasou, protože jinou on evidentně prostě neumí.*

Já bych řekla, že to byla Amanda. Ale to vylučuje trhání hrdla a sání krve. *přizvukuje velmi nenápadně autorka* On je problém celkem v tom, že Declan hrozně nerad mluví o tom, jaký byl, když si ještě vybíjel svůj vztek na lidech. Stydí se, viď?

Můžeš přestat žvatlat jako na malé dítě? *ohrazuje se Declan, aniž by zvedl hlas, ale pořád se tváří jako socha s jedinou vytesanou grimasou, protože on prostě jinou evidentně neumí!*