Publikace stvořená zejména pro filtraci všech emocí a myšlenek autorky, také však pro samotné čtenáře příběhu Dracula.
Jak to vypadá za oponou tvorby tohoto příběhu? Co se autorce honí hlavou? Nad čím právě přemýšlí, na čem stojí, co jí zrovna dělá...
Ano ano, je to tady! Vyvěste vlajky, tleskejte, rozezvučte fanfáry! A potom mi zahrajte umíráček. :D I když to byly jen tři práce, rozhodování bylo složité, protože mám pocit, že za každé místo mě někdo ukamenuje. Nebo probodne srdce dřevěným kůlem, aby to bylo tematické.
Naše trojčlenná porota se sešla, dala hlavy dohromady (přičemž Gabriel stejně odmítá spolupracovat) a jala se rozhodovat, co kdo kdy kde a proč. Z celé srdce děkuji úžasné Monii3155, mé čestné porotkyni, která nám všem věnovala svůj čas, všechno přečetla a probrala a pomohla mi s rozhodováním. Děkuji ti, bez tebe bych se v tom ještě teď motala. <3
Nuže, tohle bude dosti zdlouhavá cesta, protože k mému nesmírnému potěšení si všechny dívky na své práci daly záležet a vrhly se do toho s vervou sobě vlastní. Všechny práce dosáhly či přesáhly 2 000 slov, to je neuvěřitelné! Moc vám za to děkuji! Ale tyhle kecy vás asi nezajímají, že? :D Vrhněme se tedy na vyhlášení!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
3. místo si vysloužila *bubny a chvíle napětí* Deathead!
Sídlo transylvánských knížat – léto 1476
V těsné místnosti, kam nepronikl ani jediný paprsek slunce, panovala naprostá tma. Zdála se opuštěná, ale nebylo tomu tak. Na špinavé zemi pokryté zvratky, krví a výkaly ležel schoulený muž. V té tmě připomínal mrtvolu, již strážní zapomněli pohřbít. Ovšem, ten muž nebyl mrtev. Jeho hrudník se stále zvedal v touze po trošce vzduchu. Celé jeho tělo pokrývaly nesčetné jizvy po hrozivém mučení, a ještě krutějším výprasku, když si na něm strážní vybíjeli zlost za útok na jejich pána Jana.
Vlad nesmírně trpěl. Ne kvůli svým zraněním. Ta byla bezvýznamná. Trpěl pro Aryu, svou milovanou Aryu, od kterého ho odtrhli a které Jan ublížil, což chtěl Vlad potrestat, leč přesila byla velká. Proto Vlad ležel v téhle kobce a čekal na svůj rozsudek smrti, jemuž se nevyhne. To věděl dobře, ale bylo mu to jedno. Nebál se smrti. Nehodlal dopřát tomu zrádci, kterého kdysi nazýval bratrem, pohled na jeho slzavou tvář a dopřát mu pocit nadřazenosti, když by ho prosil o milost jako nějaký zbabělost. Ne, Vlad se chtěl smrti postavit s hrdostí a opovržením.
Vlad ještě netušil, jak hrozný trest ho čeká. Mnohem horší než smrt. Ale v tu chvíli Vlad nic nevěděl a jen se snažil nezvětšovat bolest, kterou cítil. Ve chvíli, kdy se Vlad pokusil změnit svou pozici a ulevit svému pravému boku, se ozvalo zavrzání tlustých dveří. Vlad neměl dost sil, aby vzhlédl a pohlédnul na nezvané návštěvníky. Proto jen tiše vyčkával.
„Vstávej!" ozval se posměvačný hlas strážného. „Tak bude to! Nemáme na tebe celý den!" zařval po chvíli, kdy Vlad i nadále nehnutě ležel zády k nim. Strážný si neodpustil surový kopanec. Nebýt Vlad svou pýchu a hrdost jistě by teď křičel bolestí. Jenže to Vlad ani na pokraji smrti nehodlal dopustit. Vzápětí na to oba strážní surově popadli vysíleného Vlada a prudkým trhnutím ho postavili na nohy. Kdysi mocný muž měl, co dělat, aby neomdlel. Všechna ta mučení ho nesmírně vysílila. Bez opory v těch dvou by se jistě už skácel k zemi.
