Dracula: Behind the Scenes

91. Skutečná pravda

Je to hrozně zvláštní, ale je to tak. Lidičky, já prostě nějak nemám chuť pořádně psát. Publikace Draculy je pomalá, že i ten šnek by byl oproti mně rychlejší, ale já to nemůžu nějak spravit. Jsem nějaká rozbitá. Ono to žalostně pomalé přidávání kapitol není dané jen tím, že jsem vytížená ve škole. Jsem, ale zvládala bych to. Jenže...mně se prostě nechce.

Takhle veřejně se mi to píše opravdu těžko, zvláště když na Gabriela čeká tolik lidí. A já se opravdu snažím, ale nějak mi to nejde. Otevřu Word a čumím do blba. A kdyby jen u Draculy, já to tak mám všude! Ale začalo to u Draculy, takže se z toho stejně nevykecám. U prvního dílu jsem byla nadšená. Bože, jak já jsem to žrala! Každý rozhovor měl svůj význam, opravdu každý, i když byste o tom někdy pochybovali. Teď? Dopsala jsem kapitolu, kde se mezi sebou baví upír a dva lidé a oni tam žalostně plkají doslova o ničem! To jsem ze sebe opravdu tlačila, až se mi chtělo brečet z toho, jak to nejde.

Ráda bych řekla, že netuším, kde se stala chyba, ale já to asi vím. Není to jednoznačný důvod a není to jen o tom, ale hraje to svou maličkou roličku. On ten druhý díl prostě asi nebyl nejlepší nápad. Dracula se plánoval jako jeden díl s otevřeným koncem, kde si čtenáři rozhodnou, jestli je to happy nebo ne. Jenže mi to nedalo, že. Navíc tam bylo ještě hodně nedořešených informací, takže to částečně po pokračování i volalo. Ale nejsem na sto procent přesvědčená, že jsem udělala dobře. Tlačím to ze sebe na sílu, snadno a hravě se mi píší jen flashbacky, případně rozhovory mezi Gabrielem a Amelií, protože na těch dvou to celé stojí.

Jsem nadšená ze svých plánů, to si nemyslete, že bych to jen tak zahodila. Žeru propojení mezi postavami, jejich vztahovou politiku, všechna ta tajemství, která se postupně budou odhalovat. Kdo byla přesně Amanda? Kde je Silas a kdo to dneska je? Jaké kruté společenství stojí za Nickem? Kdo ho řídí? Zasáhne do děje ještě André? Jak do toho všeho pasuje Nora? Co bude s Benem? Co Vlad provedl Iloně? Bude Gabriel ještě někdy šťastný? Je toho tolik a mně to přijde úžasné, ale popravdě...asi jsem prostě totálně vyčerpaná. Líbí se mi to, ale raději bych si to přečetla, než to celé zase napsala. Je to šílený proces a asi už mám zkrátka dost. I když mám čas psát, vždycky si najdu něco jiného k práci nebo prostě jen bezcílně brouzdám světem internetu a několik hodin dělám doslova hovno, s prominutím.

Vážně bych vám hrozně ráda servírovala kapitolu za kapitolou, jako jste byli zvyklí. Ale nejde mi to. A opravdu to štve i mně. Připadám si jako nemocná, když si říkám, že se mi nechce psát. Už se nehrnu k počítači celá natěšená, neodkládám všechno jen proto, abych psala. Prostě řeknu, že bych měla, ale nechce se mi. A z toho je mi děsně na nic. Vždycky mě motivují vaše úžasné komentáře, ty mi okamžitě rozdráždí dopamin a já si hned představuju, jak vás všechny šokuju a uzemním všemi zvraty, jak to budete prožívat, ale to se tak odehraje možná v mé hlavě a víc se to nehne. I po jednom připsaném odstavci se cítím jako po rekreačním běhu s Boltem a záhy to vzdávám.

Nechci se takhle cítit, chci se prodírat dál, při nejmenším také kvůli Gabrielovi, protože on je pro mě fakt živoucí postava a já bych ho ráda z toho srabu vysekala, i když to znamená, že musí zabřednout ještě do větší deprese. Ale myslím, že jsem pro něj připravila i hodně krásné momenty, které jistě ocení. Tedy až poté, co v afektu pobije polovinu města. :D Je to jako závazek vůči němu. Dostat ho z toho, ať už půjdeme třeba přes oceán krve, Alpy mrtvol a peklo deprese pod nadvládou osobních démonů. Chci ho přes to všechno převést a ukázat mu, co je na konci, ať už to bude cokoliv. Ale sakra, mně to tak nejde! Ale nechci to celé zahodit, vyhodit z okna vykonstruovaný celý díl. Na to jsem z těch postav a jejich spojení až příliš nadšená a nemůžu už Gabrielovi udělat to, že ho připravím o to krásné, co pro něj mám. Stvořila jsem si to v hlavě, už je to prostě jasně dané a já se nedokážu tvářit tak, že to neexistuje. I kdybych to chtěla nějak vyresetovat, nepůjde to, protože pro mě to tam už bude a jinak to nepůjde.

Tímto se omlouvám, že ze mě kapitoly lezou jako z chlupaté deky. Fakt mě to mrzí, protože podle mě mám prostě ty nejlepší a nejúžasnější čtenáře na Wattu. <3 A moc mě mrzí, že vás takto zklamávám a přihodím vám tak možná kapitolu za týden, abych prokázala, že ještě žiju. No, přežívám. Opravdu je mi to líto. Budu bojovat dál, možná se jen musím dostat přes ty vycpávkové kapitoly, kdo ví. Nevzdám to, to ne. Jen jsem se vám chtěla přiznat, proč to teď tak vázne, protože vy si zasloužíte to vědět. Je to Behind the Scenes, takže tohle se teď děje za oponou. Moc hezký to není, ale uvidíme, co z toho vzejde.

Děkuji za vaši pozornost, přízeň a neskutečnou podporu, kterou mi neustále věnujete. Mám vás všechny moc ráda, jste mí netopýrci. <3