Dracula: Behind the Scenes

105. Oznámení pro čtenáře

Drazí čtenáři,

je to už opravdu dlouhá doba, kdy jsem o sobě dala naposledy vědět. Situace v mém osobním životě se příliš nemění. Stresu přibývá, tělo to nezvládá, zdravotní problémy neustupují, ale s výsměchem se vracejí, což mi taky na ničem nepřidá. Dokázala jsem se ale vzedmout natolik, že jsem částečně obnovila svou tvorbu. Nedá se říct, že jsem zpět, ale zmáhám se natolik, abych dokázala sesmolit nějaký souvislý text. Účastnila jsem se jedné soutěže a momentálně pracuji na další, kde to ale trochu vázne, protože se objevily nové nápady.

A ty se týkají právě Draculy.

I přes všechny mé psychické karamboly jsem se dokázala konečně najít a zjistit, co je pro mě tím pravým. A tím jsou knihy. Miluji ten svět a nechci se ho vzdát v žádné formě. Proto jsem se tento rok rozhodla, že navštívím veškeré akce spojené s knihami. Začala jsem Knižním veletrhem v Ostravě, což pro mě byla naprosto mimořádná zkušenost. Běhala jsem z přednášky na přednášku, dovídala se nové a podnětné věci, besedy s novými autory mě utvrzovaly v tom, že i já si jednou mohu splnit svůj sen. Začala jsem se těšit na Svět knih, bohužel vesmír má zvrácený smysl pro humor a mrskl po nás koronavirem, díky čemuž se Svět knih posunul na říjen. Je to správné opatření, akorát to trochu zamrzí, ale zdraví je přednější, o čemž ledacos vím. Zdá se vám, že jsem odbočila? Ale kdepak. Všechno to šílenství mi vlastně pomohlo všechno si utřídit.

Nejdříve jsem si řekla a definitivně se utvrdila v tom, že Dracula na vydání nemá. Můj slovník si ale patrně slovo definitivní vykládá jinak. Rozhodla jsem se, že jestli chci něco vypustit ven, je to Duplikant, jehož styl se mi velice zamlouvá a mohl by oslovit i někoho „tam venku". Tudíž jsem se vrhla do opětovného získávání všech kapitol, které jsem trochu učesala. Opětovné získávání je nutné, protože jsem ke své nelibosti ztratila flashku se všemi svými díly, grafikou, návrhy nových kapitol ke všemu a jedním novým, naprosto skvělým prologem k úplně novému příběhu. Vážně se mi moc líbil. Teď jsou všechny mé majestátní metafory pryč a já to pořád nemůžu rozdýchat.

Jenže pak se mi v hlavě zase něco přepnulo. Došlo mi, že já nechci, aby Dracula takto zanikl, protože má potenciál a je za tím opravdu velký kus práce. Byla by to škoda. No a jednoho večera, kdy jsem byla opravdu unavená a těšila jsem se do postele, to zase přišlo. Obrovský nápad, který vám natolik pohltí myšlení, že mozek maká a maká, nedokáže vypnout, vy už z toho šílíte, ale z přehršle informací a nových podnětů zkrátka neusnete. Říkalo mi to několik lidí. V prvé řadě má úžasná sestřenice. Pak také pán v tiskárně, který se mé bichle ujal. V neposlední řadě také můj přítel. Ale člověk si na všechno musí zkrátka dojít sám. A tak mě onoho večera práskl do hlavy nápad, že Dracula by se sám o sobě skutečně dal rozdělit na několik dílů. Dříve to pro mě byla absolutně nemyslitelná myšlenka. Netušila jsem, jak bych to mohla udělat. Nepřemýšlela jsem nad tím. Ale nyní jsem dospěla k závěru, že to jde a existují místa, v nichž by se jedna část mohla ukončit a pokračovat plynule tou další.

Můj mozek samozřejmě v dalších dnech začal divoce a opravdu urputně zkoumat veškeré možnosti. A dospěla jsem k závěru, že první díl lze rozdělit, lze jej přepsat, lze jej upravit a lze jej udělat ještě lepším. Záhy poté se mi ale do hlavy vetřela zásadní myšlenka – s takovou by už druhý díl nemohl sám o sobě existovat. Poslední vzepětí by zmizelo. V ten moment mi možná i ukápla slzička. Druhý díl jsem si zamilovala, byl pro mě osobně lepším, dravějším a některé postavy i shipy se staly mou srdcovou záležitostí. Ilony a Bena jsem se vzdát nemohla. Popravdě, Declana bych patrně oželela snad i nejsnáze. Zprvu jsem přemýšlela v té rovině, že by nakonec první díl končil otevřeně, jak jsem to původně plánovala. Gabriel by se probral, ale ztratil by vše a Silas by vyhrál. Což mi připomnělo Silasovu existenci. Druhý díl jsem začala psát hlavně proto, že mi právě jeho osud přišel nedotažený, nedovysvětlený a zkrátka špatný. Na konci knihy vítám otázku: a co se stalo s Gabrielem, když byl tak zdrcený, ale nepomstěný? To je dobrá otázka. Špatná otázka už by ale byla: kdo byl Silas, proč to udělal, kde je a co se s ním stalo? Nemůžete říct, že někdo proměnil upíra v člověka, skryl se, objevil se ve dvou kapitolách ze současnosti, a pak jeho linku nechat viset v prázdnotě. Proto vznikl druhý díl, kde se měl Silas představit ve vší své odpornosti a měl dojít nějakého konce. Kdybych tedy nechala první díl opět nedokončený, Silas by zůstal stejně prázdný. Jenže pracovat se Silasem a mít přitom první díl rozdělený do tří částí by dost dobře nešlo. Nechtěla bych z toho udělat desetidílnou sérii.