Dracula: Behind the Scenes

52. Prodlužuje se - zase!

Ve své naivitě jsem se domnívala, že by Dracula mohl být počátkem května dopsaný. Leda kulový.

V podstatě zbývají dvě kapitoly, než se dopracujeme k velkému finále (které zabere beztak minimálně pět + dvě kapitoly). Vypadá to jako něco, co se dá zvládnout napsat rychle, jenže to by si se mnou nesměl čas hrát a štvát mě.

Do jednadvacátého května patrně nebudu schopná nic napsat. Mamka dojíždí maturitu a to znamená hlavně to, že bude využívat mou mozkovou kapacitu a prioritně nervy. Navíc má taťka problémy se zády, tedy se ho snažíme donutit, aby se šetřil, čímž s mamčinou vytížeností padá starost o tu namnoženou zvířenu doma na mě, protože jsem definitivně doma z kolejí a co bych ty čtyři měsíce doma dělala, že ano. Poté, co mi bude umožněno starat se také o sebe, jsem si naplánovala kolem Prahy a po Praze na závěr května brigády, takže budu mimo dosah. A v první půlce června mám zase dvě dost obsáhlé zkoušky, na které bych se měla kvůli těm brigádám učit už teď, ale s těmi zvířaty a věčně skučící mamkou za zadkem to prostě nejde. Ano, mohla bych se do toho jednadvacátého hecnout a po večerech psát, ale to bych nesměla být tak hodná. Upsala jsem se totiž k opravě příběhu a právě jsem zjistila, že je to nějakých 59 100 slov (no, pořád to není mých 263 000 :D). Stihnout to do 21.5., když to můžete dělat jen po večerech (kdy jste navíc fyzicky dodrbaní a chce se vám jen spát) je celkem velká challenge, která si žádá plnou pozornost.

Tudíž je možné, že se Dracula svého završení dočká až po patnáctém červnu (třináctého mám poslední zkoušku, dá-li tedy bůh, že bude skutečně poslední). Termín dokončení se prodlužuje a mě už to vážně štve. Mám jednu předepsanou kapitolu, u další mám první část, ale tam ještě musím něco domyslet a momentálně netuším, kdy na to budu mít čas. Pokud se tedy frekvence přidávání sníží na minimum, není to nic neobvyklého – prostě a jednoduše jsem z toho všeho umřela. Dobře, to možná nehrozí (ale hrozba je reálná a visí nade mnou jako Damoklův meč!), ale prostě nejde o žádnou nečekanou anomálii. Jen toho bude moc (moc jako opravdu fakt hrozně moc) a na můj upíří projekt mi nezbude moc času, natož sil.

Štve vás to? Mě taky. A jak. Mozek mi totiž neustále pracuje se scénami do jiného příběhu a já ho za to z hloubi duše nenávidím. Bude to teď dost na prd. Doufám, že aspoň ten červenec budu mít volnější, když už se tedy v srpnu máme štvát ze zedníky a zase nás čeká jen hromada bordelu, který bude třeba uklidit.

Ach jo. Domove, zlatý domove (jak jen jsi mi nechyběl).