Publikace stvořená zejména pro filtraci všech emocí a myšlenek autorky, také však pro samotné čtenáře příběhu Dracula.
Jak to vypadá za oponou tvorby tohoto příběhu? Co se autorce honí hlavou? Nad čím právě přemýšlí, na čem stojí, co jí zrovna dělá...
Stala se mi taková věc. Vlastně ani nevím, jestli je milá nebo nemilá, protože je to celkem dvojsečné, tak mi to možná pomůžete rozklíčovat vy. :D
Měli jsme dramaťák. Menší rozcvičkou pro vtělování se do rolí bylo to, že jsme měli odejít z učebny a přijít jako nějaká postava. Měli jsme snadné zadání: vejít do místnosti, sundat si kabát nebo bundu a posadit se na židli. Prosté. ALE! Měli jsme všechny tyto úkony udělat tak, jak by je udělala ta daná postava, která tedy reaguje podle toho, kým je, jaký má charakter a v neposlední řadě také podle toho, kam vstoupila. Posléze měli ostatní na základě tohoto chování všechno rozklíčovat.
No to by bylo, aby Ell nedostala nápad během setiny setiny vteřiny. :D Ell přijde jako Gabriel! :D
Čerpala jsem z klasické situace, jakou jsem do příběhu také napsala - bohatý investor přišel na schůzku se starostou. To bylo mé zadání, nespecifikovala jsem to přímo na jméno Gabriel, protože by stejně nikdo nevěděl, o koho go. :D
Vstoupila jsem a povýšeně přehlédla celý prostor. Sundala jsem si kabát, který jsem velice netaktně hodila po nějakém služebníčkovi, protože se přeci nebudu namáhat s věšením, když tady jde o moje prachy! Volným krokem jsem přešla k židli, rozepnula si pomyslné knoflíčky u ještě pomyslnějšího saka, nu a sedla jsem si. Hodila jsem si nohu přes nohu pánským stylem, tedy kotník na koleno, zapřela jsem se rukou o ono ohnuté koleno, odkašlala si a co nejarogantněji jsem všechny prolétla pohledem. No řekněte, není to celý Gabriel? :D
Největší pecka ale přišla po semináři. To jsme si tak s kamarádkou všechno rozebíraly a já jsem řekla, že jsem vlastně přišla jako svoje vlastní postava. A ona na to: no já jsem si zprvu myslela, jak jsi přišla a podívala se tak na nás, že jsi jako přišla sama za sebe. Zůstala jsem na ni čumět jak vyoraná myš. :D Já přišla jako mnou stvořená postava, ne jako já postava! :D
Takže...já vlastně na lidi působím jako totální arogantní hajzl, který jim jen svým pohledem dává najevo, jak méněcenní vlastně jsou, a že teprve teď do města přišel ten pravý boss. :D
No, nevím, jak přesně to mám vnímat. Sama vím, že já na lidi arogantně působím, protože když nasadím svůj neutrální výraz, podle někoho vypadám jako sériový vrah, podle jiných zase jako nějaký povýšenec. Ale jako...tohle už bylo celkem maso. :D
Fakt netuším, co si z toho vzít. :D Jestli jsem pro okolí takový hajzl, nebo jestli mám Gabriela tak v malíčku, že jsem jeho roli povýšeného investora dokázala tak věrohodně přetavit takřka divadelně. :D Netuším.
Že bych při tvorbě Gabriela podvědomě čerpala ze svého vlastního charakteru?
Další otázka! Mám to vnímat dobře, nebo špatně? :D
Koneckonců, pro mě je Gabriel postava naprosto úžasná, i přesto, co všechno za sviňárny dělá. Já ale vím, jaké je jeho nitro, kdo skutečně je a jak myslí, co prožívá a co cítí. Z toho hlediska by to pro mě byla opravdu velká poklona, že bych něco takového našla v sobě a dala to Gabrielovi. :D Na druhou stranu by to ale mohlo být znepokojující, že jsem vlastně v sobě podvědomě našla to nejhorší a dala to Gabrielovi. :D To by pak byl Gabriel mým ne zrovna příjemným zrcadlem pravdy. :D
A co, stejně jsem zjistila, že Gabriel je vlastně podle psychologických definic psychopat a jedna má část vykazuje právě určité rysy psychopatů. Myslím, že si vzájemně nemáme co vyčítat. :D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
