Publikace stvořená zejména pro filtraci všech emocí a myšlenek autorky, také však pro samotné čtenáře příběhu Dracula.
Jak to vypadá za oponou tvorby tohoto příběhu? Co se autorce honí hlavou? Nad čím právě přemýšlí, na čem stojí, co jí zrovna dělá...
Jelikož jsem módní antitalent (a je úplně jedno, že jsem žena, já a móda si prostě nerozumíme, to spíše já a tenis, fotbal a hokej), psaní plesu, na který jste se tak těšili, pro mě bylo hotové utrpení. A nejhorší na tom je, že tu hromadu záložek o módě a její terminologii ještě nemůžu zavřít, protože mě takové dvě kapitolky z tohoto prostředí ještě čekají! Už dost tomu týrání! *vztahuje ruce k nebi a prosí o svobodu, když tu si uvědomí, že míří blbě, tak ruce sklopí k zemi a prosí pána pekel*
Šaty pro Mínu jsem hledala celkem dlouho, ale ne tak dlouho, jako třeba pro Eileen z mého prvního Sherlocka. Protože jsem módou nepolíbená, vykašlala jsem se po chvíli na hledání nějakých šatů na portálech, nabízející plesové šaty a zavítala jsem na Google. Ten to jistí! I když moje představivost v rámci příběhů zvládne takřka vše, nedokáže si představit, jak by nějaké šaty vypadaly na určité postavě. Proto nakupování oblečení s mamkou dopadá tak, že moje mamka bývá nadšená z toho, jak mi bude to sáčko děsně slušet, když ho zkompletuji s tím a oním, načež se mě zeptá, jestli to celé vidím. Já jen suše civím do prázdna a odpovím, že tohle fakt neumím. No jo, nejsem design typ, nezařídila bych ani interiér, natož pak svůj šatník. O ten se mi stará mamka a já to pak jen nosím. Stačí.
Ovšem byla jsem překvapená (v dobrém, jen v dobrém!), že vás zaujaly Míniny šaty. Strýček Google mi pomohl, tak jsem prostě hledala přímo Katherine McNamaru v šatech. Popravdě...ta holka nějaký ohromný vkus nemá a na výběr tedy byly buďto pytlovité šaty, které se hodily spíše na zahradní slavnost, nebo právě ony, které jsem nakonec zvolila. A tady jsou!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jenom jsem v popisu zhustila krajku a pozměnila ji z takových lístků (nebo co to vůbec je) na něco jako vločky. Však víte, abychom byli tematičtí, když je to vánoční ples. Celkem to odpovídá i mému stylu. Nemám ráda přílišné vystavování dekoltu nebo mini šaty, takže to nakonec byla celkem ideální volba. Jestli už se mám v něčem vyžívat ohledně módy, je to rafinovanost. Proto už strašně dlouho koketuji s myšlenkou někde použít dlouhé, krémově bílé šaty s dlouhými rukávy a kratší vlečkou, které neodhalují dekolt a jsou takřka ke krku, ovšem dávají prostor mužské fantazii tím, že odhalují celá záda. Bohužel jsem pro takový model ještě nikde nenašla využití. No, snad se někdy zadaří. :D
Takže teď můžete plesat v dalších kapitolách s jasnou vizí či se ve vzpomínkách vracet k momentu, kdy se Gabriel Míny dotýkal přes takovouto jemnou kraječku. :D
