Publikace stvořená zejména pro filtraci všech emocí a myšlenek autorky, také však pro samotné čtenáře příběhu Dracula.
Jak to vypadá za oponou tvorby tohoto příběhu? Co se autorce honí hlavou? Nad čím právě přemýšlí, na čem stojí, co jí zrovna dělá...
O mém životě svědčí snad jen přidávání kapitol a odpovědi na komentáře. :D Ale žiju! Tedy...skoro.
Jsem na sebe krapet naštvaná. Příběh mi nejde od ruky tak, jak jsem si představovala. To bude asi tím, že ještě nejsem u těch zajímavých částí. Vlastně mě zrovna večer při sledování mých dvou oblíbených videí s Mínou a Alexanderem přepadla depresivní myšlenka, že jsem ten druhý díl neměla psát. Za všechno může Ben, protože jeho komické ladění mi prostě k příběhu nejde, ale nejde tomu zabránit. :D Ovšem dneska jsem napsala již zveřejněný flashback a trochu se uklidnila, protože to byl zase ten styl, který jsem si osvojila a byla jsem spokojená.
No a navíc se objevil úchvatný trailer od DaisySilentVoice! Absolutně jsem netušila, co mám čekat, protože sama přesně netušila, jak to má vypadat. Měla jsem vytipované scény, text, hudbu, střih, ale celkový styl mi pořád unikal, až mi nakonec Daisy naprosto vyrazila dech. Pro fajšmekry je trailer i zde:
Tak úchvatné a strhující dílo mě uklidnilo, že to přeci jen není hned ztracené a že se budu bít dál. Povzbuzena trailerem a flashbackem se tedy znovu vrhám do víru spřádání spletité sítě plánů.
V traileru se objevuje několik poměrně zajímavých symbolik, ovšem...já si je nechám pro sebe, jinak bych spoilerovala. :D Declana jste bezesporu poznali, tak než budou bannery, jen přihodím, že Dylan O'brien, který se nám tam mihnul, je právě náš prostořeký Ben. :D Já ho tam nechtěla, ale mozek mi ho kdysi dávno vygeneroval. No a teď už mi vlastně Dylan ani nevadí, z těžké nenávisti se stala příjemná obliba a já už si při pohledu na něj nechci rvát žíly z tkání. :D
A přikládal někdo důležitost serióznímu, elegantnímu pánovi na konci celé upoutávky? Ne? No, tak to byste měli rychle přehodnotit své stanovisko! Dámy a pánové, právě tento seriózně vyhlížející člověk je ten, který spustil pět set let trvající rozkol v Gabrielově srdci! Ano, čtete správně. To je náš Silas! *dramatické víření bubnů*
Ech, co víc říct? Snad jen, že se snažím. Snažím se psát, ale pořád se topím v nějaké existenční krizi, kdy jenom ležím na posteli, čumím do stropu a netuším, proč tady vůbec jsem a nic se mi nechce. Je to ubíjející. Hrozně bych chtěla psát každou minutu, ale nedaří se mi cokoliv dělat. Tak jsem aspoň dočetla druhý díl Strika, když už nic. Čeká mě ještě třetí, a pak, lidičky, jsem si koupila Labyrint! :D Ell se vrhá do žánru, který jí vůbec nic neříká!
A to není všechno. Zároveň jsem na sebe naštvaná, protože mozek jednou svou částí pracuje na úplně novém příběhu, za což bych ho nejraději zabila. Že se hecnu a přebiju ho? Ale houby. Už mám dokonce i cover. K jehož objednání mě dokopala Monii, což jsem jí pořád ještě neodpustila, protože tohle napsat nezvládnu. Proč? Protože je to klonování a prvky sci-fi! Proč to chci psát? Nechci! To mozek! Člověk se podívá na nový film s Jonathanem a hned z toho vytříská příběh. Já bych si snad měla vypálit oči. Nebo raději mozek, to bude jistější. To sem sice nepatří, ale když je v hlavní roli Jonathan, je to propojený. :D
Zpátky ke Gabrielovi. Již brzy se dočkáme setkání s Declanem, dosti nuceného setkání s Benem, možná se ještě podíváme na kobylku Nicku Aldrichovi a hlavně představíme průlomovou postavu pro příběh, na které vlastně stojí celá má existence a stala se jediným důvodem, proč to chci dopsat. Protože už vidím ten krásný konec. :D
A zrovna dneska se na skupině objevil takový zajímavý obrázek:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pobavilo. :DDDD Kéž by to tak u mě bylo some of you. Já jsem ráda, když je to some a ne everyone. :DDDD
Tak užívejte večera netopýrci a ať vás v noci nic nekousne! :D <3
