Publikace stvořená zejména pro filtraci všech emocí a myšlenek autorky, také však pro samotné čtenáře příběhu Dracula.
Jak to vypadá za oponou tvorby tohoto příběhu? Co se autorce honí hlavou? Nad čím právě přemýšlí, na čem stojí, co jí zrovna dělá...
Popravdě, jsem docela naštvaná, že nemůžu psát. To málo volného času věnuji amatérské korekci, kde se opravdu svědomitě snažím plnit své stanovené limity, abych všechno stihla včas. Na jednu stranu to ale má své výhody.
Už dávno jsem zjistila, že můj mozek dokáže čarovné věci. Tedy, ne že by to byl geniální mozek na bázi Einsteina (potěš koště), ale je to celkem cool hmota v mé hlavě (ale pořád ji nesnáším). Jo, tohle jsou kecy na nic, ale musím se o to s vámi podělit, protože je to další krok vpřed!
Momentálně jsem publikovala poslední předepsanou kapitolu, teď mi v počítači hnije už jen část rozepsané, kterou musím později dokončit. Tam jsem váhala, kam dotyčné postavy přesunout, ale už jsem na to přišla! Vždycky se strašně dlouho musím probírat google mapami, než si připustím, že si mohu stvořit i fiktivní místo. Ano, to je plán. Bubu!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jo, já vlastně nějak odskočila od té hlavní věty. No, jde prostě o to, že když teď vařím, peču, starám se o zvířata, vyvážím hnůj (kydání hnoje je skvělý katalyzátor nápadů!), doučuji mamku a ještě opravuji cizí příběh, můj mozek se na to sice soustředí, ale svou (patrně nějakou mutantní či modifikovanou) částí přemýšlí také nad Drákulou. Takže když jsem doteď měla vymyšlené, jak která postava skončí, mozek to dodělal do detailu. Pokud někdo umře, vymyslel, jak se to stane a hlavně kdo to udělá (tento detail mi totiž už dlouho zásadně chyběl). Pokud někdo přežije, vymyslel jak a proč. Jestli někdo utrží nějaké moc velké bebí, to už taky dodělal. Konec byl dávno vymyšlen (ten je tady už od začátku, jako zlatonka se otevírám na konci), ale teď už mám všechny detaily! Ale přeci jen musím později zabrousit na google maps, protože jsem slíbila nějaké flashbacky od Renfielda a musím trošku prošustrovat tu Indii. :D Případně to jistí Milionář z chatrče *ninja smajlík*.
Tudíž! Až bude zase čas – bavme se ale v teoretické rovině – a já zase usednu k psaní, mělo by to jít ráz na ráz. Připomínám, že čistě teoreticky. Všechno je naplánované, rozvržené, už chybí opravdu jen ty nejmenší detaily. Uvidíme, jak to dopadne. Často svůj mozek nesnáším, ale někdy mu musím přiznat nějaké ty kvality. Škoda, že mu to tak dobře nejde i u zkoušek. :D
Začínám se toho bát. Naposledy, když jsem se učila psychologii, tak jsem místo toho zjistila, jak moc velký bordel mi v příběhu udělala Marisa. Nechci raději ani vědět, co se dozvím teď. Nebylo by marné dopsat Draculu do první zkoušky. Je to test a ten předmět je tak šílený, že to stejně bude těžká sportka. :D
P.S.: Pár dní koketuji s myšlenkou nechat příběh vytisknout, prostě jen tak sama na sebe, určitý počet kusů pro určité zájemce, ale finanční možnosti jsou dosti omezené. Nejdřív bych si potřebovala zjistit každičký detail, jaký by to obnášelo.
P.S.S.: Stejně si myslím, že by to tiskl jen magor a navíc by to byla pořádná pálka za jeden výtisk. :D Už nějaký ten čas totiž dělám opravu svého příběhu, která teď kvůli všemu stojí, ale jako...mám hotových 61 kapitol a word mi ukazuje 232 stran. To je šílené! :D Proč taky nemůžu psát 60 000 slov, jako ten příběh, co opravuji? To je ták móc nefér! :D
P.S.S.S.: Můj rekord v počtu napsaných slov v jednom příběhu byl překonán. Sherlockových 253 000 slov padlo, Dracula se momentálně pohybuje kolem 262 000. *andělský smajlíček, protože je to svatoušek*
