Publikace stvořená zejména pro filtraci všech emocí a myšlenek autorky, také však pro samotné čtenáře příběhu Dracula.
Jak to vypadá za oponou tvorby tohoto příběhu? Co se autorce honí hlavou? Nad čím právě přemýšlí, na čem stojí, co jí zrovna dělá...
Nemohla jsem si odpustit tu metaforu aka Nascar, když teď zrovna na HBO začínala pohádka Auta 3. :D
Včera večer jsem se vrátila z kratšího brigádního výletu za Prahou, načež jsem prozkoumala ještě trošičku Prahu. Mám toho celkem hodně co říct, ale nevím, jestli se to sluší zrovna tady. :D Každopádně Praha byla takové mé depo, kam jsem zajela, ale nyní se už vracím do cílové rovinky aka dopsání Draculy!
Poprvé můžu s klidem říct, kolik kapitol nás ještě čeká. Během toho shonu jsem stačila tak na deset minut nahodit notebook a publikovat dva předepsané flashbacky, čímž ukončuji éru těchto kapitol. K tomu nám zbývají dvě klasické kapitoly, načež přijde na řadu epilog a doslov. Takže to máme v podstatě ještě čtyři kapitoly, které nás čekají. Jednu – závěr souboje mezi Gabrielem a Renfieldem – jsem měla zčásti rozepsanou a včera ve vlaku ji dopsala (byla jsem moc ráda, že nikdo neměl šanci čumět mi do noťasu a zkoumat, co to píšu – vzhledem k tomu, že jsem si procházela velký obrázek zbraně s jejími popsanými částmi, by mě asi natvrdo vyhodili za jízdy z vlaku, kdyby to viděli :D). Načala jsem také tu poslední oficiální kapitolu, která je spíše zběžným nahlédnutím kupředu, tudíž bych ji měla během dneška dopsat a opravdu velmi by se mi zamlouvalo, kdyby se mi podařilo přihodit k tomu ještě epilog. Doslov je krátký a mám ho v hlavě už dlouho, takže by nemělo být problém napsat jej během hodiny, pokud počítám ještě s rezervami.
Dopsat příběh během dneška by byla asi ta nejideálnější varianta, ale jelikož jsem zpět doma, kde je spousta zvířat a problémů, patrně se mi to nepodaří. Doufám ale, že deadline 28.5. bude reálné a podaří se mi do něho vejít. Připravte se na to!
Vím, že jste asi dost zdrcení z toho, co se v posledních kapitolách odehrálo a jako amatérská vědma si troufám tvrdit, že to bude ještě horší a utrpení rozhodně nekončí, ale na závěr příběhu mám pro vás malé překvapení, které, jak skálopevně doufám, vyváží tu hromadu zmaru a zoufalství, do které jsem vás uvrhla. :D Já věřím, že se z toho vymaníte! Jste silní! Gabriel už moc ne, ale pal to čert.
Nuže, mám ještě na srdci? Asi ne. Jak můžu mít něco na srdci, když žádné nemám? Logika! Cítím se jako Sherlock. To mě přivádí k porovnávání Sherlocka ze seriálu BBC, z Elementary a ze Studie v šarlatové, kterou jsem přečetla. No, během těch dní kolem Prahy se toho ale stalo hodně, takže to tady raději nebudu rozebírat, protože tohle je pozadí příběhu Dracula, ne moje žblebty o mých zážitcích. :D Hmmm, ale hodilo by se to do mých keců o Sherlockovi! Že bych je zase na chvíli vzkřísila? *mne si bradu a snaží se tvářit velmi holmesovsky*
P.S.: Byla jsem na Václaváku v Dobrovském (protože kam jinam se v Praze chodí, než do knihkupectví) a lidičky, oni tam měli Drákulu! Jéje, to bylo radosti! Musela jsem si to vyfotit, to prostě chcete! Sice jsem odešla s Deseti malými černoušky a potěšená vřelým úsměvem celkem hezkého a mladého prodavače, ale stejně mě naštvali! Ani za všechny pekelníky na světě jsem nemohla najít ŽÁDNOU knihu o Rumunsku, jeho historii, dokonce ani pitomou mapu nebo průvodce! Hrozné! Dějiny Nového Zélandu, Bosny, Jugoslávie a podobných zemí, o které se stejně nikdo nezajímá (dobře, o ten Zéland jo), tam mají, ale Rumunsko ne! Jak já k tomu přijdu?! Jsem pohoršena! Opravdu velice pohoršena. Strhnu jim hvězdičky v hodnocení. Které jim stejně přidám za toho hezkého prodavače. No tak nic, no. Ale hrozit se musí!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potěšující nález, zvláště poté, když zjistíte, že na celé prodejně není ani jeden výtisk Twilight nebo Upířích deníků. Mé srdce plesá. <3 V Praze mají styl!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po Orient expresu se stávám hrdým majitelem deseti černoušků - jsem prostě dobrá duše a stávám se pěstounem. Pomlčíme o tom, že po započetí čtení Expresu jsem naznala, že se mi styl autorky nelíbí a přijde mi až neskutečně prostinký, jednoduchý a pro mé náročné chuťové buňky nudný a nezáživný. Ale tohle jste nečetli, takže jsem to neřekla, oukéj?
