Dracula: Behind the Scenes

17. Válčení s upírem

Začínám podezřívat Gabriela, že se zformoval z mé hlavy do skutečnosti a pokusil se mě uškrtit. Podle toho, jak sípu dneska, jsem včera ještě solidně šeptala, ale dneska už je to vážně jen těžký sípot. Člověk má v těchto dvou dnech dva referáty a netuší, jak to má odříkat třiceti lidem, když se neslyší skoro sám. Gabrieli? Nevíš o tom náhodou něco?

V době, kdy mám mít hromadu věcí do školy, se mi ale nejlépe píše. Referát na středu? Ale co by! Místo toho napsat rovnou dvě kapitoly! Referát na čtvrtek? Ale co by! Místo toho napsat další flashback, ten poslední před Vladovou smrtí! Pohoda. Ve školním presu se mí píše nejlépe, moc hezké zjištění. Aspoň díky tomu mluvení nemluvení jsem jeden referát mohla odložit. Tohle se mi vážně ještě nestalo. Chroptěla jsem, když jsem si vyřvala hlasivky na hokeji. To jo. Ale nikdy se mi nestalo, že bych skoro nedokázala mluvit. S takovou budu zítra němá.

Ano, mé prvotní podezření zcela logicky (jak jinak) padlo na postavu mého příběhu. To je přeci normální. Jste nemocní, potom vám to sedne na hlasivky, sípete a je přeci nad slunce jasné, že za to může váš upír, který vás zjevně (možná v noci ve stavu blažené nevědomosti) škrtil. Pokusila se mě zabít má vlastní postava, já jsem hotový Sherlock Holmes! Cha! Já jsem ještě lepší! Tohle by přeci ani Sherlocka nenapadlo. (všichni se smějeme, že)

Inu, když mi ale ve škole hoří za patami a nemůžu ani mluvit, udála se zajímavá věc a já celkem poskočila v příběhu k události, která otřese základy všeho! Představte si ten dramatický tón, který nemám, protože já už nemám žádný tón. Dobře, neotřese to ničím, ale vlastně to spustí sled těch podstatných událostí. Je to takový spínač. Stane se tohle a potom už to všechno půjde ráz na ráz a naši drazí hrdinové pomalu nebudou vědět, čí jsou, natož aby věděli, že mají ve městě upíra. Těšíte se? Já jo. Mám dojem, že Gabriel bude muset zase vraždit. Ano, vážně BUDE MUSET. Ne chtít nebo pít. MUSET. Když máte problém, přeměňte ho v mrtvolu a je vyřešeno. Jak prosté, drahý Watsone.

Zároveň tedy zbývá už jen jeden flashback, než se z Vlada stane upír a prvotní předobraz Gabriela. Další flashback už bude přímo samotná proměna. A pak? Kdo ví. Tedy, já vím, že. Podíváme se na první dny našeho nového upíra. Nic hezkého to nebude. Hodně bolesti, nepochopení, krve...takový běžný den. Nebo se říká noc? Nevím, už jsem tak dost zmatená. Každopádně se tak posléze dostaneme dál. Ještě přesně nevím, jak daleko a k čemu poskočíme, ale postupně se začneme v minulosti přibližovat také k flashbackům, které se budou týkat jiných postav, přesto však budou spjaty s Gabrielem. Třeba takový Renfield. To vás zajímá, co? Takové setkání v Indii. Který idiot/upír by jezdil do Indie? Gabriel, kdo jiný.

Všechno se nám rozjede a hned se to taky zamotá. Musím ovšem překlenout dvě vycpávkové kapitoly, abych se ke spouštěči dostala. Nebyl by to takový problém, ale Google mi nechce odhalit, jak se rozkládá tělo ve vodě. Nevíte někdo? Já řeším jen samé užitečné věci. Proces rozkladu těla pod vodou přeci v životě jisto jistě využiji. Masarykova univerzita ale zpřístupňuje veřejnosti jen samé užitečné věci, takže jsem si už něco nastudovala. Bohužel, není to přesně to, co potřebuji. Takže kdyby někdo věděl, jak se rozkládá tělo ve vodě, když je tam zhruba těch pět dní, budu ráda za veškerou pomoc a informace. Rychleji se aspoň dobereme našeho spouštěče. :D Le citové vydírání.

Tak. Já jdu referovat o psychické deprivaci hlasem, který nemám. Držte mi palce. Já fandím vám, abyste ty dva dny do víkendu ještě přežili. Nechť vás Gabriel provází!

Anebo radši ne. Ještě se vás taky pokusí uškrtit.