Publikace stvořená zejména pro filtraci všech emocí a myšlenek autorky, také však pro samotné čtenáře příběhu Dracula.
Jak to vypadá za oponou tvorby tohoto příběhu? Co se autorce honí hlavou? Nad čím právě přemýšlí, na čem stojí, co jí zrovna dělá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po drahné době se zase hlásím s nějakými těmi aktualitkami a informacemi o mém bytí či nebytí a spolupráci s Gabrielem.
První celkem důležitá věc (jak pro koho): ano, stále žiji. To se dá poznat podle vydaných kapitol, že. Logika, Ell, logika.
Za druhé: publikování pokulhává, poněvadž...vlastně jsou tady dva důvody.
Důvod numero uno – menší zádrhel v psaní. Momentálně se nacházíme v části, kde tak trochu tápu ve tmě. Vím, co se má stát potom, ale to tady a teď musím nějak překlenout a to se mi nedaří. Když se mi konečně podaří načnout novou kapitolu, záhy je hotová a já opravdu nesnáším ten proces vymýšlení nové, zejména pak jejího úvodu. Až se dostanu k těm závěrečným událostem, ono to půjde samo, ale tuhle momentální pasáž se mi nedaří moc překlenout.
Důvod numero duo (asi): škola. No jéje, co já bych dala za možnost zase si hezky napsat maturitku. Za měsíc zase zkouškové, no potěš. A k tomu je duben měsícem mnoha povinností, které jsou nutné k nadcházejícím zápočtům a zkouškám. Proto často nemám chuť prostě na nic, jen ležím na posteli a nudí mě celá moje existence, natož abych k tomu ještě něco dělala. Připočtěte k tomu to vedro, které nesnáším a je z toho hotový recept na nulovou produkci (ano, říkám vedro, protože ve městech je 24 stupňů mnohem horší, než u mě doma na horách, takže se momentálně v Ostravě rožním ve vlastní šťávě a déšť na nás zvysoka kašle).
Za třetí: trochu paradoxní je, že jsem se i přesto vrhla na postupnou opravu celého příběhu. Vracím se na začátek, formátuji text, upravuji jej, vychytávám překlepy a chyby a dávám to do jednolitého souvislého textu. Už jsem překonala šedesát stránek, ó jéje. Mám takový jeden maličký plán, jen co příběh dokončím, takže to potřebuji vcelku. Inteligentně totiž každou kapitolu píši do odděleného souboru. Je to makačka, ale vyhovuje mi to. Navíc chci posléze na Wattu příběh zanechat v co nejlepší podobě, takže oprava je prostě nezbytná a já s ní počítám. Je to trochu divné, protože zase musím s kýblem u postele (stolem je na koleji postel) přemáhat dávení nad znovu živou a zdravou Lucy. Vás by to možná bavilo znovu číst, ale popravdě, mě ten návrat ke kořenům šíleně vy víte co. :D Všichni jsou zase živí a na facku. :D
Uch, mám ještě něco k poznamenání? Nu, možná za čtvrté: moje časové plány. Od sestřenky mám menší deadline pro dopsání – do května. Letí na stáž a chce si v letadle číst, aby nemusela myslet na to, že je v letadle. Já se budu zatím bezpečně na zemi škodolibě smát.
Mně osobně by tento termín vyhovoval. Dopsat příběh před zkouškami, no to by bylo bájo! S momentálními obtížemi s každou jednou kapitolou ale začínám dosti pochybovat, že se mi to podaří. Ono toho vlastně už moc nezbývá, Naima nám příběh řádně nakopala do zadku a posunula jej o dobrý kus dopředu, ale i tak si nemyslím, že to zvládnu. Dokud nedojde na velkolepé finále, budu ze sebe každou kapitolu doslova ždímat.
Chtěla jsem ještě něco? Asi jo, ale já už si to nepamatuji. Nechť vás sám ďábel provází!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
