Discord

Kapitola 9.

„A teď mi pověz, co mám dělat se svým životem..." povzdechl jsem si. Zrovna jsme se sestrou seděli v její oblíbené kavárně zpět v našem domovském městě, kam mě donutila ji pozvat jako odměnu za to, že mi zavolala záchranku. Tak jsem ji aspoň na oplátku zneužil jako velice špatného psychologa a podělil se o středeční konverzaci s dvojicí alf. A taky o to, jak si Alex zřejmě usmyslel ignorovat mou osobu a strávil čtvrteční odpoledne obskakováním omegy, jako by se nic nestalo. Tedy až na ty občasné úkosné pohledy mou stranou. Nejspíš si kvůli tomu vzal i volno v práci.

Nezdálo se, že by měla nějaký problém dělat mi konzultanta – ještě aby jo, byl jsem prakticky jako jeden z těch jejích trapných seriálů v živém provedení. Tak daleko jsem to v životě nikdy dopracovat nechtěl.

„Já bych řekla, že Viky ví, o čem mluví, nepřehlížela bych jeho kecy jen tak. Nesmíš zapomínat, že on je taky alfa a z nás všech ví nejlépe, co se teď honí tvému příteli hlavou," našpulila mírně rty a upila labužnicky své kávy, „Bojovat proti ohni ohněm by mohl být velmi dobrý nápad, jenom bych to nedělala skrz Erika, ten kluk z vás musí mít mindrák už teď..."

„Já bych si to teda s ním rád vyměnil," namítl jsem trucovitě.

„To chtít můžeš, ale je ti to k ničemu," opáčila moudře, „A rozhodně neocení, jestli se o něj budete přetahovat jak dva psi o kost, a to vše jen z toho důvodu, abyste se dostali k sobě. Já bych odvedla jeho pozornost od Erika úplně."

„Jo... A získala jeho nehynoucí lásku a žila si šťastně až do smrti," odfrkl jsem si. Proč že jsem se s ní vůbec do téhle debaty pouštěl? Upřímně, ani jsem netušil, co vlastně chci. Snažil jsem se k tomu přistupovat rozumně a najít v tom všem smíření, ale moje vůle nějak začínala pokulhávat. Proč bych se měl o něco snažit, když se on hodlal chovat jako děcko?

„Lásku? K čemu? Nebo jsi snad kdy cítil něco takového ke Kate?" zarazila se a zamrkala na mě, „Ooh, Kate. To bude ono!"

„Že nenavrhuješ to, co si myslím..." vydechl jsem a raději exnul zbytek svojí kávy, aby mi zmizel na chvíli z dohledu ten její rozzářený obličej.

„Ta by ti pomohla i dobrovolně. Jak já mohla na tu holku úplně zapomenout," zavrtěla nevěřícně hlavou, „Vždyť ona dokonce šla na stejnou školu jak my, ne?"

„Na stejnou ne, ale má byt nedaleko kolejí..." opravil jsem ji.

„A loni jste se ještě běžně stýkali, ne?" vytáhla na mě spiklenecky obočí a já jen protočil panenky. Ano, Kate byla něco jako kamarádka s výhodami. Už na střední jsme si docela rozuměli a někdy v průběhu maturitního ročníku jsme si spolu našli cestu, jak trochu ulevit stresu z učení. A párkrát jsme si našli čas ještě v průběhu minulého roku. Na konci druhého semestru se do někoho zahleděla a naše známost se vrátila zpět k pouhému přátelství, ale po létě jsem se s ní ještě ani pořádně neviděl. A co bylo na naší známosti nejlepší? Zvládli jsme spolu spát a nekousat do sebe přitom...

„Pozveš ji na naši oslavu, ať můžete znovu navázat vztahy," nakázala mi.

„Naši oslavu...?" Ne že bych byl doopravdy překvapený, ona milovala oslavy a párty a vše tohoto druhu.

„Ano, jednadvacet ti je jenom jednou za život. Půjdeme někam do baru to pořádně zapít v dobré společnosti. Ale," zvedla na mě prst a snažila se vypadat striktně, „nepozveš nikoho z té své milostné bandy. Když tvůj životní partner zaspí tvé narozky, je to dobrá vydírací páka do budoucna. Ještě budeš rád, že ji máš."