Discord

Kapitola 16.

Vzbudil jsem se zanořený hluboko do matrace s Alexem na mně téměř ležícím. Nemohu říci, že to bylo úplně nepohodlné, vzhledem k zimě, která v pokoji vládla díky otevřenému oknu, ale trochu mi to stěžovalo dýchání.

Stálo to mnoho úsilí, ale podařilo se mi osvobodit a vylézt z postele, aniž bych ho vzbudil. Něco tiše zabrblal, ale zdál se být více než ochotný pokračovat ve spánku. Já jen mohl v duchu plánovat jeho vraždu, neboť každý pohyb bolel trochu jinak a většina z nich věru hodně.

Zavřel jsem okno, hodil na sebe aspoň spodky, abych neběhal po domě nahý, vzal si čisté hadry a zdejchl se do sprchy, která byla jako dar z nebes. Necítil jsem žádné výčitky nad tím, jak dlouho jsem v ní zkejsnul. Nečekal jsem ale, že na mě bude za dveřmi čekat sestra.

„To trvalo," odfrkla si a zastavila se pohledem na mém krku. Jo, musel bych mít rolák, abych to všechno schoval. A bůh ví jestli.

„Taky na tom neseš vinu," oznámil jsem jí nabručeně, „Udělal si ze mě kousací hračku. A pamatuješ si ten pásek, cos mi dala nějaký dva roky zpátky? Svázal mě s ním a-"

„Okay, dobře. Chápu, nepotřebuju podrobnosti," zvedla ruce, ale poznal jsem na ní, že se ve skrytu duše baví. Jak jinak.

„Cos řekla našim?" tázal jsem se raději a promnul si kořen nosu.

„Pravdu. Už se moc těší, až potkají osobu, co jim označila synáčka." Takže máma ví, z čeho nás vyrušila. Super. No, sestru už jednou načapali s návštěvou v posteli, asi bylo jen otázkou času, než se to podaří i mně. Na nás aspoň neroztelili dveře.

„Co tě to vůbec napadlo pro něj jezdit?" nemohl jsem se nezeptat.

„Zase jsi začínal mít ten svůj absťák a jsi při tom vcelku nesnesitelný," pokrčila rameny, „Ale měl jsi to vidět," celá se rozjasnila a já se duševně připravil na únavný příběh.

„Přišla mi otevřít jeho mladší verze s tmavšími vlasy. Takže hádám mladší brácha, taky vcelku kus. Ale Alex je lepší liga, rozhodně. I když číslo by mi mohl dát..." zasnila se.

„Prosím, ne," zarazil jsem ji. To už by fakt bylo moc.

„Jistě, jistě," kývla nepřesvědčivě hlavou, „Tak se ho zeptám na Alexe. Zíral na mě dost pochybovačně, ale zavolal ho. Sotva ten mě uviděl, nachystanou s autem, nepotřeboval ani pobízet. Jen se obul, ignoroval nechápajícího brášku a sedl si do auta. Musela jsem mu slíbit, že Alexe v dohledné době vrátíme, tak to asi budeš muset dodržet."

„Super," řekl jsem suše.

„Nevzal si ani nic s sebou. Ani klíče od bytu. Ani peněženku, nic. Jen mobil vytáhl v autě z kapsy. Musel opravdu toužit po tvé maličkosti. Mohli byste si třeba dát čísla na sebe nebo tak něco, normální lidé to dělávají. I když ty jsi byl vždy trochu speciální, že?" usmála na mě sladce.

„Jak bych nemohl být s tebou v rodině," protočil jsem panenky. To naši pozornost ale přitáhl zvuk otvírajících se dveří. Alex vyšel na chodbu v triku a spodkách a koukl na nás s lehce svraštělým obočím. Bylo uboze komické, jak jsme se sestrou naprosto unisono chytli záchvat smíchu.

„Super háro," dostal jsem ze sebe. Fakt bych nevěřil, že je fyzicky možné docílit takového hnízda. Alex nevrle zavrčel a prohrábl si vlasy snad v naději, že je dostane do jejich obvyklé pozice. Moc to nepomohlo.

Zhluboka jsem se nadechl ve snaze se uklidnit.

„Můžeš se jít vysprchovat. Použij ten ručník s kytkama," pronesl jsem co možná nejklidněji. Gia vedle mě furt skoro brečela, zelené oči upřené na jeho hlavu.