Discord

Kapitola 18.

Zbytek odpoledne proběhl vcelku nezáživně. Rozhodl jsem se ho (zatím) nijak neprovokovat skrze onu roztomilou sbírku. Místo toho jsem si udělal pohodlí v Alexově sedacím pytli a věnoval veškerou svou pozornost, jako správný student, učení. Bylo to o dost snazší než se s ním snažit nějak více bavit. Čekalo nás pár společně strávených dní a už teď to bylo poněkud dlouhé. A ještě aby ne, doteď jsme nikdy nevedli konverzaci delší než pár minut a většina z nich byla stejně hádky.

K večeru se vrátil i Alexův táta spolu s mladší sestrou. Jak jsem čekal, Alex mu byl velmi podobný. Na rozdíl od svého syna byl ale dost uvolněnější a snáze se s ním mluvilo, což bylo vcelku smutné. Zato Lyra jako by vypadla z oka Oliverovi. Vypadala jako malý anděl se vší přirozenou nevinností a jemností mladé omegy. Tedy jsem z ní měl takový pocit, dokud mě nezpražila nepřátelským pohledem a nevěřícným, zlomeným tónem se neobořila do Alexe: „A co Erik? Myslela jsem, že miluješ Erika!"

Kdyby nebylo té těžké, trapné atmosféry, která na nás po tom osočení padla, asi bych si více užil scénu, kde Alexe zahání do kouta jeho dvanáctiletá sestra. Nicméně raději jsem se rozhodl zkoumat sklenku s vodou, co jsem měl v ruce a nechal Alexe se z toho vylízat samotného. Tvářil jsem se u toho, že nevnímám, jak po mně zbytek rodiny střelil pohledy.

„Není to tak jednoduché..." vysoukal ze sebe nakonec Alex vyhýbavě.

„Je to jednoduché! Něco jsi mu slíbil!" hájila dál zájmy mého spolubydlícího. Tentokrát mě to ale donutilo zvednout oči k Alexově frustrovanému výrazu. Nějaký slib? Byl jsem čím dál víc zvědavý, co přesně mezi Alexem s Erikem bylo.

„Já vím," odvětil tiše. Lyra sevřela rty a se slzami na krajíčku se sebrala a odrázovala pryč z místnosti. Před tím ale ještě věnovala jeden ledový pohled mé osobě. Jistě. Zase za to můžu já...

Hodil jsem do sebe zbytek vody, sklenku po sobě umyl a zdejchl se zpět k Alexovi do pokoje, kde jsem se drze natáhl na jeho postel. Na jednu stranu už mě nebavilo neustále přemýšlet nad Erikem, ale vědět o nich hovno a neustále mít jejich vztah vmetáván do ksichtu bylo ještě víc unavující. Už to vypadalo, že už byli pomalu zasnoubení, podle reakcí celé rodiny. A nakonec si místo vzácného omegy omylem přisvojil betu, a ještě k tomu muže. Existuje snad ještě horší kombinace?

Zavrtěl jsem hlavou a raději sáhl po mobilu, který mi blikal pod útokem zpráv od zvědavé sestry. Pro malý pocit zadostiučinění jsem jí místo odpovědi poslal Alexovu tajnou sbírku.

Alex došel na pokoj asi o deset minut později. Přejel mne pohledem a já doufal, že snad něco řekne. K reakci své sestry či aspoň nějakou blbou poznámku. Pouze ale nespokojeně vydechl a šel se hrabat v šupleti. Nic nového pod sluncem, co jsem stále čekal?

„Zdá se, že mě tvá sestra nebude mít příliš v lásce," neodpustil jsem si nadhodit. On si chtěl očividně zase hrát na partyzána a já mu nechtěl nic ulehčovat. Proč taky?

„Přenese se přes to," odpověděl stroze a vylovil štos popsaných papírů.

„Co jí zbyde," protočil jsem panenky a posadil se, „Je si s Erikem blízká?"

„Je něco jako její vzor," stočil ke mně pohled, „Co si pamatuju, vždycky ho brala jako mého partnera. A poslední dobou je zblázněná do romantických komedií. Takže to hodně prožívá..." To byla solidnější odpověď, než jsem očekával. Rozhodl jsem se tedy zkusit štěstí.

„Někdy bys mi mohl povědět, co vlastně je mezi vámi dvěma. Za celou tu dobu z toho nejsem moc moudrý..."

„Teď už na tom nezáleží," odsekl nevrle.