Discord

Kapitola 20.

„Vydrželo mu to asi jen dvě hodiny, ale choval se mile. Byly to velmi děsivé dvě hodiny." Musel jsem své naléhající sestře dát vědět, jak zvládám další den v zajetí Alexovy rodiny.

„Máš strach z toho, že se tvůj partner chová mile? I když..." přišla mi během pár sekund odpověď, „A co ta jeho ségra? Nebude to příště kyanid?"

„Sleduje prakticky každý můj pohyb. Už je to fakt nepříjemný." Zvedl jsem pohled od mobilu a střetl se s párem modrých očí, které by mě zřejmě nejraději na místě evaporovaly. „Už zase na mě kouká. Sedla si do křesla a zírá na mě."

„Zkus si s ní promluvit?"

„Když jsem na ni promluvil ráno, začala na mě křičet, že tady místo mě má být Erik."

„Jako fakt? A co na to tvůj alfa?"

„Došel jsem k názoru, že se Alex bojí své malé sestry víc než Satana."

„Vy jste vážně párek idiotů."

„My???" S touto vlídnou zprávou ale sestra podle všeho ztratila veškerý zájem o naší konverzaci, a i když jsem jí poslal dalších pár zpráv, vesele mě ignorovala. S povzdechem jsem tedy mobil zamknul a opět zvedl oči k malé omeze před sebou. Asi před hodinou se spolu s Ryanem vrátili bůh ví odkud a zatímco se Ryan vypařil do svého pokoje, Lyra se usadila s námi v obýváku a nejspíš plánovala mou vraždu. Alex se tvářil být zabraný hluboko do svých poznámek, jako by se jednalo o nějakou úžasnou beletrii. To mu tady tak někdo žral.

„Myslíš, že mě bude pronásledovat i do jiné místnosti? Mám trochu strach to zjistit." Neodpustil jsem si ještě jednu zprávu v naději, že ze sestry vypadne nějaké hluboké moudro. Byl jsem vážně už dost zoufalý.

„Kdo tě pronásleduje?" vyskočila na mě téměř okamžitě odpověď. Už jsem málem odepsal cosi neslušného, když jsem si všiml, že jsem si spletl chat. Ihned mě popadla skvělá múza, jak se osvobodit z této situace, aniž bych se zbaběle prchal zavřít před malou holkou do pokoje.

„Půjdu se projít, musím si vyřídit hovor," oznámil jsem zvesela Alexovi a bez čekání na jeho reakci jsem se zvedl a pádil do předsíně se obout a hodit na sebe bundu.

„Kam chceš jít?" zarazil mě Alex, když už jsem měl ruku na klice. Zastavil se ve dveřích z obýváku a skepticky mě pozoroval s rukama založenýma na prsou.

„Pokochat se okolím. Zpátky trefím, nemusíš se bát," ujistil jsem ho s protočením panenek a otevřel vchodové dveře, odkud se do mě opřel nepříjemně studený vítr, „Ty se můžeš třeba pokusit přesvědčit sestru, aby si rozmyslela to plánování mojí vraždy," neodpustil jsem si dodat a raději rychle vypadl ven.

Věnoval jsem toužebný pohled tátovu zasněženému autu, stále opuštěně stojícímu na příjezdovce a vydal se náhodným směrem pryč. Až po pár metrech jsem vytočil Katino číslo a přitiskl si mobil k uchu.

„Kdo tě pronásleduje, prosimtě?" ozvalo se po pár zazvoněních z druhé strany.

„Dvanáctiletá omega. Přísahám ti, že mě plánuje vykuchat," odvětil jsem poněkud teatrálně.

„Dítě. Omega. Cos jí provedl?" odfrkla si Kate nevěřícně.

„Vyspal se s jejím bratrem, zřejmě."

„Počkej, co?" přišla zmatená odpověď a to už jsem jí nemohl než vylíčit události posledních pár dní a hezky si u toho postěžovat.