Přiznání

2K 119 8
                                    

,,Hej, ty děvko, v tom úkolu máš chybu! Za to tě budu muset potrestat" ušklíbl se na mě Jan a já jsem jenom bez odmlouvání přikývla. Nemám sílu na to mu vzdorovat. Ublížil by nejenom mě, ale i Tinusovy a to já nemůžu dopustit. Dneska je pátek, to znamená, že Tinus přijede domů. Což znamená peklo. Budu si muset dávat pozor, aby nic nepoznal, což pozná, jelikož předtím jsem na něm byla prakticky přilepená a teď na něj ani nepromluvím. Nesmím. Jan mi to zakázal. Jan mi teď zakazuje prakticky všechno a já ho poslouchám, protože kdyby ne, tak už víte, co by se stalo.
Přetrpěla jsem těch sedm hodin ve škole a počkala jsem na Jana, abych mohla zase po týdnu být zneužita. Stála jsem tam na chodbě a klepala jsem se. Když se zpoza rohu vynořil, stekla mi tváři i slza.
,,Tak jdeme kočičko!'' chytl mě za rukáv a odvlekl mě na záchodky, kde vykonal svou potřebu a opět mě tam nechal jen tak ležet. Vzpamatovala jsem se, sice stěží, ale tak nějak jsem se zvedla, vzala jsem si batoh a s pláčem jsem odešla na dívčí záchody. Zavřela jsem se do kabinky a začala jsem brečet. Když jsem se uklidnila, umyla jsem si obličej a šla jsem domů.

Když jsem došla domů, kluci už doma byli. Přivítali mě s otevřenou náručí, no já jim řekla jenom 'Ahoj' a rychle jsem odešla do pokoje. Šla jsem sobě a Janovy dělat úkoly, byla jsem za půlkou, když v tom mi někdo zaklepal na dveře.
,,No?"
,,Můžu dovnitř?" zeptal se Tinus.
,,Ne, je mi blbě, jdu spát" odbyla jsem ho a on odešel. Tohle bude těžký. Tak ráda bych za ním teď šla a všechno mu řekla, ale má svých starostí dost. Navíc tento týden bude mít s Macem nějaké interview, takže nějaké svěřování se nepřichází v úvahu.
Dodělala jsem úkoly sobě i Janovy a šla jsem spát. Když jsem nemohla usnout, chtěla jsem se zvednout a jít za Tinusem, ale bála jsem se, že se to Jan nějak dozví, tak jsem se skoro celou noc jenom převalovala. Ráno jsem šla společně s dvojčaty a Emmou do školy. Jan si toho naštěstí nevšiml.
Celý den proběhl bez komplikací, což jsem byla ráda. Domů jsme dorazili okolo 15:00 a na 17:00 mají kluci to interview. Jan mi řekl, že mám být o půl čtvrté na hřišti, tak jsem se oblékla a šla jsem.
,,Máš štěstí, že jdeš včas, ty děvko..." ušklíbl se Jan.
,,Ale nemáš nic uplého a krátkého, takže..." přiletěla mi facka. Pak další. Po třetí facce jsem spadla na zem. Kopl mě do břicha a pak mě prudce vytáhl na nohy a ... Znova si udělal dobře. Pak odešel. Zůstala jsem tam. Sama. Do tmy. Dlouho. No, dobře, asi jenom dvě hodiny, ale pro mě je to dlouho.
,,Tady taky není" uslyšela jsem hlas Kjell-Erika. Jsem v háji, hledají mě.
,,Našel jsem ji!" řekl Mac a Tinus hned přiběhl.
,,Díkybohu, co se ti stalo? Kdo ti to udělal?"
,,J-Jan. O-on, mě zná-sil-nil..." zašeptala jsem..

𝐦𝐚𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐛𝐞𝐥𝐢𝐞𝐯𝐞 𝐢𝐧 𝐥𝐨𝐯𝐞 | 𝐦𝐚𝐫𝐜𝐮𝐬 & 𝐦𝐚𝐫𝐭𝐢𝐧𝐮𝐬Kde žijí příběhy. Začni objevovat