𝐦𝐚𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐛𝐞𝐥𝐢𝐞𝐯𝐞 𝐢𝐧 𝐥𝐨𝐯𝐞 | 𝐦𝐚𝐫𝐜𝐮𝐬 & 𝐦𝐚𝐫𝐭𝐢𝐧𝐮𝐬

Já a moje depresivní myšlení

,,Zlato, půjčím si mobil, dík" oznámila jsem Tinusovi a mobil jsem mu vytrhla z rukou.
,,Hej! Vrať mi ho!" začal se lo něm sápat.
,,Co tam máš tak důležitého, že se nemůžu ani podívat na váš instagram?" zeptala jsem se se zdviženým obočím.
,,Nic, jenom nemám rád když se mi v něm někdo hrabe" řekl.
,,Hele, ty mi projíždíš galerii a zprávy furt, tak se laskavě hoď do klidu" řekla jsem mu a otevřela jsem si instagram. Najela jsem na jejich poslední fotku, to je ta, kde se líbám s Tinusem. Od té doby, co ji Marcus přidal, no, jinak řečeno od včerejška, to začaly skoro všechny fanpage strašně řešit. Raději jsem si nic nečetla, jelikož to , že jsem tlustá a hnusná už vím sama. Ta fotka má přes 200 tisíc liků a přes 5 tisíc komentářů. Něco jsem si pročítala už včera a musím říct, že lidi opravdu mají představivost. Povzdychla jsem si a mobil jsem mu vrátila.
,,Vadí ti to?" zeptal se Martinus.
,,Jako ta fotka?"
,,Ano ta fotka, tak co jiného" protočil očima. Hm, ten je zase příjemný jak prdel.
,,Tak promiň, že jsem debil" vrátila jsem mu to stejným tónem.
,,Ani ne, jenom prostě... Já nevím" povzdechla jsem si a frustrovaně jsem si prohrábla vlasy.
,,Mám ji smazat?" zeptal se už příjemněji.
,,Ne, nemusíš. Vypadalo by to divně" uznala jsem a Tinus jen zakýval hlavou a dál se věnoval mobilu.
,,Nechceš jít něco dělat?" zeptala jsem se zoufale. Nudím se.
,,A co bys jako chtěla dělat?" zeptal se otráveně. OK, už mlčím.
,,Nic" řekla jsem a odešla jsem z pokoje. Seběhla jsem schody, vzala jsem si bundu a šla jsem se projít. Šla jsem na ten kopec, kam chodíváme často s Tinusem.
Sedla jsem si do trávy a pustila jsem si písničky, jako první mi začala hrát Together.
Jak je možné, že ti dva tak strašně rychle vyrostli? Strašně se jim změnil hlas. Taky se jinak chovají. Ale jednou to přijít muselo a oni za to nemůžou, takže vůbec nevím, proč to řeším. Jenom mě to mrzí. Jejich mladší já mi bude sakra chybět. Ani jsem si to neuvědomila a stekla mi slza po tváři. Pak další a další. Seděla jsem tam nejmíň dvě hodiny. Několikrát mi Tinus volal. Ani jednou jsem to nezvedla, neměla jsem náladu. Prostě jsem tam jenom seděla, poslouchala jejich staré písničky a brečela jsem.
Má mě ještě vůbec rád?
Problesklo mi hlavou. Moje svědomí mě okamžitě profackovalo a ujistilo, že určitě ano, ale můj mozek je prostě debil a musel se v tom začít šťourat. Co když má někoho jiného? Co když si uvědomil, že jejich fanoušci mají vlastně pravdu? Co když mě už nemiluje? Miloval mě vůbec někdy?
Ne!
Musím přestat takhle uvažovat. Prostě jen nemá svůj den, to se stává.
Nebo změnil názor
Ozval se můj inteligentní mozek
Znova jsem začala ronit slzy. Jsem strašná. Ani se nedivím, že mě nikdo nemá rád, ani vlastní máma, ani Míša, ani Tinus.
Slyšíš? Nikdo! Jsi sama!
Sklapni mozku!
Panebože, schyzofrenik v akci fakt.
,,Tady jsi! To nemůžeš někomu říct, že jdeš ven? Víš jak se máma bála?" ozvalo se mi za zády.
Slyšíš? MÁMA se bála, ne on.
Otočila jsem se na něj a podívala jsem se mu mýma uslzenýma očima do očí. Vypadal naštvaně, ale to se změnilo hned když uviděl, že brečím.
,,Princezno, co se stalo?" zeptal se a klekl si vedle mě.
,,Nezlob se na mě prosím"
,,Já se na tebe nezlobím, pročpak pláčeš?" zeptal se a setřel mi slzy. Zbytečné. Hned se mi spustily další.
,,Jestli mě už nemáš rád, tak mi to řekni, připadám si jak schyzorfenik" oznámila jsem mu narovinu.
,,Cože? Proč bych tě už neměl rád? Co tě to zase napadlo, broučku?" sedl si vedle mě a chytl mě kolem ramen.
,,Já jen, nevím... Bála jsem se, že jsi si třeba projížděl ty komentáře na instagramu a že sis třeba uvědomil, že mají pravdu nebo že jsi prostě dospěl a pochopil jsi, že to se mnou nemá cenu"
,,To není pravda lásko. Ty komentáře jsem četl a byl jsem naštvaný, protože nechápu, jak tě můžou takhle urážet. Byl jsem nepříjemný, já vím a omlouvám se, ale to neznamená, že už tě nemiluju. Pojď sem" řekl a přitáhl si mě k sobě.
,,Já vím, ale já jsem si prostě myslela... Promiň, moc to hrotím"
,,Ty jsi moje trdlo" zasmál se Tinus.
,,Miluju tě, jak nejvíc to jde, chápeš to? I když jsem nepříjemný tak se to nemění. I když jsem tak nějak dospěl a vyrostl, tak se to nemění. Protože se to nezmění už nikdy, lásko. Ty budeš navždycky MOJE PRINCEZNA, JENOM MOJE" zašeptal mi do ucha. Dojalo mě to, jelikož mě zase ovládly moje pesimistické myšlenky, které tou poslední větou dokonale zahnal. Uronila jsem pár slziček a přitiskla jsem se k němu, aby si toho nevšiml.
,,A ty budeš navždycky MŮJ PRINC, děkuju ti za všechno, co jsi pro mě udělal. Jsi ten nejlepší člověk na světě, ani za nic bych tě nevyměnila. Jsi jako můj talisman pro štěstí" Vzlykla jsem, nadechla jsem se a pokračovala.
,,Milovala, miluju tě a milovat budu" zašeptala jsem mu skoro neslyšně do mikiny, ale věděla jsem, že mě slyšel.
,,Jenom zavolám mamce, že jsi v pořádku a že se zdržíme, ano? " zeptal se a vytáhl si mobil. Zakývala jsem hlavou na náznak 'ano' a pustila jsem ho z mého objetí. Zavolal Gerd-Anne a řekl jí, kde jsme a kdy přijdeme. Pak to položil a mobil si schoval do kapsy.
,,Mám půlhodiny na to, abych ti zvedl náladu, takže jestli se mi to povede, chci oskara" usmála jsem se. Nebudu mu to dělat ještě těžší.
,,Mě bude stačit, když mi zazpíváš" řekla jsem mu.
,,Jakou písničku?" zeptal se a objal mě.
,,Together"
,,We're in the same car driving to the same show
You hear me playing our song on the radio
Take a moment now looking at my time,
Think I wanna spend it all with you

And I say, hey you know I-I'm gonna fly
And I wanna have you by my side

Whatever I do, I do with you
Whatever I say, we're better as two
For better or for worse
When it's good or when it hurts
You know it's always me and you, together
(you and me, you and me) Together
(you and me, you and me) Together"
Zazpíval mi první sloku a refrén.
,,Tahle písnička má ten nejlepší text" řekla jsem a znova jsem ho objala. Dneska už fakt naposledy, možná.
,,Já vím" řekl pyšně. Bouchla jsem ho hrudi a zasmála jsem se. Egoista blbej.
,,Půjdeme domů?" zeptal se.
,,Samozřejmě" usmála jsem se na něj a ruku v ruce jsme odešli domů.

Ahoj,
Normálně na konec kapitoly nic nepíšu, ale tohle stojí za zmínku.
Strašně moc vám děkuju za #36. Místo v kategorii fanfikce! Jste opravdu úžasní ❤ Taky vám chci poděkovat za 2 K přečtení, je to neuvěřitelné! Moc děkuji všem co to čtou, co mi dávají vote nebo píšou komentáře, ani nevíte, jak si vaší podpory vážím, jste NEJLEPŠÍ ❤❤
Takže vám všem řeknu jenom jedno slovo...
DĚKUJU! ❤❤

PS : Nechci dělat reklamu, ale moje kamarádka teďka dopsala jednu fanfikci, tak se můžete mrknout : month_1 ❤
To je za dnešek vše, mějte se hezky ❤❤