𝐦𝐚𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐛𝐞𝐥𝐢𝐞𝐯𝐞 𝐢𝐧 𝐥𝐨𝐯𝐞 | 𝐦𝐚𝐫𝐜𝐮𝐬 & 𝐦𝐚𝐫𝐭𝐢𝐧𝐮𝐬

- 𝐯𝐞𝐬𝐞𝐥é 𝐯á𝐧𝐨𝐜𝐞 -

Pohled They

Je to tady - dneska je 24. prosince! Vánoce. Moments tour skončila už někdy kolem začátku prosince a já se pak musela bohužel rozloučit s holkama a jela jsem s klukama do Norska. Měla jsem sice na výběr, ale říkala jsem si, že by to zase mohla být nějaká změna, nová zkušenost. A tak nás teď čekají naše první společné Vánoce!

Gerd-Anne ani Kjell-Erikovi to nevadilo. Byli vlastně i rádi, jelikož se ke mně samozřejmě připojili i moji rodiče. Mají si toho tolik co říct. Jsem ráda, když je vidím opět spolu. Měli hezké přátelství.

Momentálně je něco kolem 7 hodin ráno. Vedle mě spí Martinus, jelikož se ke mně v noci přisáčkoval. Ani jeden jsme v noci nemohli spát, tak jsme se koukali na vánoční filmy asi do tří do rána, ale pak jsme oba usnuli.

Už jsme byla vzhůru, ale ještě se mi nechtělo vstávat. Vzala jsem si tedy mobil a začala jsem projíždět instagram a tiktok. Pomalu na něm začínám být závislá! Celá moje for you page je ale plná self-love, punkových outfitů a Harryho Stylese, takže si vlastně vůbec nestěžuju.

Už mě to přestalo bavit, tak jsem mobil zase odložila. Martinus byl ke mně otočený zády, a tak jsem ho zezadu objala a natiskla jsem se na něj. Nevím, proč jsem to vlastně udělala, ale prostě jsem měla tu divnou potřebu někoho obejmout. A taky jsem tak nějak chtěla, aby ten někdo byl on. Snažila jsem se ještě usnout a po chvilce se mi to i povedlo.

,,Tak mládeži. Vstávejte! Je oběd. Šup šup! Ježkovy oči, jak jste se tu vyspali? Tak vy tu máte každý svoji postel a mačkáte se tady... Moje nervy!'' povzdechla si Anne, když nás přišla vzbudit. Otevřela jsem oči a viděla jsem, jak roztahuje žaluzie. Kupodivu to Martinuse nevzbudilo, tak jsem se jen zvedla z postele a po schodech jsem se vydala dolů za ostatníma. Skoro všichni tam už byli, proto jsem všem přítomným popřála dobré ráno.

,,Dáš si polévku?" zeptal se Erik, který ji právě nesl na stůl.

,,Nene, chci vidět zlaté prasátko'' odvětila jsem s úsměvem.

,,Cože?" zasmála se Anne, vůbec nechápajíc, oč tu běží.

,,No, v Česku je taková tradice, že když nebudu celý den jíst až do večeře, uvidím zlaté prasátko" vysvětlila jsem jí. Vlastně vůbec nevím, kdy jsem se tuhle tradici snažila dodržet naposledy, ale chtěla jsem to zkusit letos.

,,Jo takhle! Tak to chápu," pokývala s úsměvem hlavou ", ale kdybys měla hlad, tak mi řekni, ano?" Dodala s úsměvem, starostlivě. Je to taková moje druhá máma.

,,Neboj, řeknu" mrkla jsem se na ni a nalila jsem si vodu.

,,Poslyš, Teri... Vy se k sobě s Tinusem nějak máte, že?" zeptala se mě mamka s úšklebkem a mně z té otázky skoro zaskočilo pití.
,,Cože?" zasmála jsem se "Jak jsi na to přišla?" nechápavě jsem se zeptala, a táta se zapojil do debaty.

,,Taky jsem si toho všiml! Neustále se na sebe culíte" řekl jeho teorii.

,, A je jasný, že ho máš radši než mě!" řekl urážlivě Marcus, ale smál se.

,,Ježišmarjá! Tady má člověk kamaráda opačného pohlaví a všichni hned předpokládají, že je v tom něco víc. Klídek, lidi" protočila jsem se smíchem očima a znovu jsem si lokla vody. V tu chvíli přišel do kuchyně Martinus.
,,Dobrý ráno, co řešíte?" zeptal se ledabyle a všechny pohledy padly na něj.

,,Ehm... Co je? Co tak civíte?" zeptal se nechápavě.

,,Ale nic" řekla Anne s úšklebkem a dál si hleděla svého.

-

Celý den jsme se dívali na Norské pohádky, což mi strašně chybělo, když jsem byla v Česku. K mému překvapení tady ale dávali českou Popelku, takže aspoň něco, co mi mohlo připomenout holky. Samozřejmě jsem jim nezapomněla napsat vánoční přáníčko.

Kolem páté hodiny byla večeře. Po večeři byly samozřejmě dárky, když jsme se všichni sešli pod stromečkem. Všichni jsme si je rozbalili a s radostí si ukazovali, co jsme dostali a z čeho měl kdo největší radost. Bylo to hrozně hezké! Někdy i ty nejmenší maličkosti mohly udělat největší radost.

Okolo osmé jsme si šli ven zapálit prskavky. Sněžilo, a nebe bylo plné nádherně třpytících se hvězd.  Byl to nádherný pohled a my všichni jsme byli šťastní, že můžeme být spolu. Pro ty, kteří s námi už však být nemohli, jsme zapálili svíčku.

Byly to snad ty nejlepší Vánoce, které jsem mohla zažít. Po tak dlouhé době v mé rodné vesničce a s lidmi, kteří mě mají rádi a které mám ráda i já.