𝐦𝐚𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐛𝐞𝐥𝐢𝐞𝐯𝐞 𝐢𝐧 𝐥𝐨𝐯𝐞 | 𝐦𝐚𝐫𝐜𝐮𝐬 & 𝐦𝐚𝐫𝐭𝐢𝐧𝐮𝐬

- 𝐝𝐨𝐮𝐛𝐥𝐞 𝐭𝐫𝐨𝐮𝐛𝐥𝐞 -

,, Všechno v pořádku?" zeptal se Kjelle, když jsem kontrolovala seznam hostů na meet&greet. S úsměvem jsem mu přikývla a dál se věnovala tomu, co jsem dostala na starost. Seznam jmen, podpisové karty, merch, všechno bylo připraveno na svých místech. Ještě jednou jsem si všechno prošla a v klidu jsem pak zamkla místnost, ve které se za pár hodin bude meet&greet s klukama konat. Už se těším, až uvidím všechny ty nadšené výrazy fanynek.

,, Všechno je hotovo. Je ještě potřeba něco udělat?" zeptala jsem se pro jistotu manažerky, než jsem odešla.

,, Nene, všechno je v pohodě. Ostatní jsou dole na recepci. Běž za Kjellem a on ti řekne dnešní program" oznámila mi a já tedy šla tam, kam mi řekla.

Všichni opravdu stáli u recepce. Čekali na mě a než jsem se nadála, seděla jsem v autě a mířili jsme si to k jednomu z berlínských přístavů, kde jsme se měli všichni potkat s německými kamarádkami od kluků - s Lisou a Lenou. Program byl jasný - oběd s dvojčaty, interview pro rádio, druhé interview pro časopis, zvuková a taneční zkouška, příprava a pak už hurá na koncert. Zdálo se to jako nabitý den, já ale věděla už teď, že si ho všichni užijeme.

Když jsme přijeli na místo, šli jsme do jedné z lodních restaurací. Je to doslova restaurace na lodi. Kjelle tam měl už zarezervovaný stůl, takže stačilo jen, abychom se zeptali, který to je. Když nás číšnice posadila na naše místo, objednali jsme si něco na pití a čekali jsme na naší návštěvu. Netrvalo to ale dlouho a holky byly tady.

Už od pohledu se zdály jako milé děvčata a pár minut s nimi mi bylo důkazem, že je to pravda. Ze začátku jsem se trochu styděla. Byly krásné, vtipné a hlavně slavné a z toho důvodu jsem se trochu obávala, že se budu cítit docela podřadně. Vůbec to tak ale nebylo. Holky jsou hodně při zemi.

,, Hele, prosím nezlobte se, když si vás budu chvilku plést. Jste pro mě ještě úplně k nerozeznání!" řekla jsem jim a zasmála jsem se, holky se mnou.

,, To je úplně v pohodě, vůbec se tím netrap. Zapamatuj si, že Lena má culík a já ne" poradila mi Lisa.

,,No jo, mít dvojče je super, dokud si vás denně nepletu desítky lidí. Učitelé ve škole nás skoro nikdy nevyvolávali, protože se báli, že řeknou jméno té druhé a ztrapní se. My jsme toho docela využívaly" řekla Lena a mrkla na svoji sestru.

,, To je pravda, strašně často jsme nosily stejné oblečení i účesy a někdy si i měnili místa " zasmáli jsme se.

,, To jsme s Martinusem dělali taky. Jednou nám na to přišli a od té doby mám to teda úplně nevycházelo." řekl Marcus.

,, Já třeba ani nemám sourozence, natož dvojče " pokrčila jsem rameny.

,, To je mi líto, mít sourozence je fajn. My máme i nějaké mladší, takže se nikdy nenudíme" řekla Lisa a usmála se na Lenu.

,, Mě to nevadí. Nevím, jaký to je pocit, prostě  jsem zvyklá být sama. A i když jsem si dlouho přála bratříčka nebo sestřičku, časem mě to prostě přešlo" řekla jsem a holku chápavě pokývaly hlavou.

Po chvilce nám obsluha přinesla jídlo. Bylo to moc dobré, mnohem lepší než ty naše povedené nudle s Martinusem.
Po obědě jsme se šli ještě projít po lodi a nakrmit ryby rohlíkem. Pak už jsme se však musely s holkama rozloučit, jelikož kluci měli pár rozhovorů a pak těžký večer plný zpívání. I tak jsme si ten den ale náramně všichni užili.