𝐦𝐚𝐤𝐞 𝐲𝐨𝐮 𝐛𝐞𝐥𝐢𝐞𝐯𝐞 𝐢𝐧 𝐥𝐨𝐯𝐞 | 𝐦𝐚𝐫𝐜𝐮𝐬 & 𝐦𝐚𝐫𝐭𝐢𝐧𝐮𝐬

- 𝐧ě𝐦𝐞𝐜𝐤𝐨 -

Pohled Míši

,,Tak pojďte nebo nám to uletí" popoháněla nás Thea na letišti. Právě letíme do Německa. Ach jo, Německo. Nemám ráda Německo.

Každopádně, teď už spěchám, protože se mi naše skupinka ztratila. Ohlížím se na každou stranu, ale za nic na světě je nemůžu najít.

,,Prosíme cestující směr Berlín, aby se dostavili k terminálu, děkujeme" ozvalo se z letištního rozhlasu. Tak teď jsem začala panikařit úplně.

,,Míšo? Kde jsi? Pojď, musíme jít" ozval se za mnou známý hlas a já si úlevně oddechla. Díkybohu, přišla záchrana v podobě Marcuse. Šli jsme společně k letadlu, kde už čekali ostatní.

,,Tady jsi, kde jsi se toulala?" zeptala se s úšklebkem Áďa a zakmitala obočím. Já jen klasicky protočila oči.

,,Ježíš, Adlo"  Zasmála jsem se a společně jsme vešli do letadla.

Seděla jsem vedle Ádi, tudíž u okna. Vedle Ádi seděl spokojeně Marcus se sluchátky, a vedle Marcuse nějakej týpek. Za uličkou, na druhé straně seděla Thea, nějaká ženská, pak Kjell a u okna Martinus. Důvod, proč sedíme tak debilně a rozházeně je ten, že jsme jednoduše zabukovali letenky pozdě a už jsme nemohli najít místa blízko sebe.

Vyslechli jsme si klasické řeči od letušek a pilota konečně jsme se ocitli ve vzduchu. Chvíli jsem se dívala z okna, ale pak mě to přestalo bavit a tak jsem si vzala mobil se sluchátky a pustila jsem si písničky. Zavřela jsem oči a nechala se unášet melodií písniček. Po chvíli jsem pomalu začala usínat.

-

Vzbudila mě Adla s tím, že přistáváme. Připoutala jsem se a schovala jsem si mobil se sluchátkama do vaku. Po přistání jsme vyšli z letadla a hned jsme zamířili pro kufry.

,,Takže... Kam teď?" zeptala jsem se, když jsme všichni měli naše kufry a stáli jsme uprostřed letištní haly.

,,Za mnou" ozval se Kjell a zamířil si to k východu z letištní haly, před kterou už na nás čekal taxík.

-

,,Takže, jak chcete mít pokoje?" zeptal se Marcus, když jsme měli za úkol si rozdělit klíče a s klíči i samotné pokoje.

,,Tak, jako minule, ne?" zeptala jsem se s podzviženým obočím. Moc jsem nechápala, proč z toho dělají takovou vědu.

,,Takže vy tři spolu? Fajn." řekl Marcus, přičemž myslel mě, Theu a Adlu. Dal nám klíče od nějakého pokoje a ty druhé si nechal.

,,Stejně většinu času budeme u vás, tak nevím, proč to vůbec řešíme" zasmála se Thea a vešla do našeho pokoje, zatím co Marcus a Martinus byli naproti.

,, Souhlasím" pokrčila jsem rameny a následovala jsem ji.

,,Tenhle pokoj je lepší než ten v Dánsku" uznala Áďa a sedla si na postel.

,,Jo, to je. Dokonce tu je i o postel navíc" řekla jsem, když jsem si pokoj pořádně prohlédla a všimla si nadbytečné postele.

,,To muselo být drahé" pokračovala Áďa.

,,Bože, neřešte to" okřikla nás Thea a protočila očima.
,,Jdu si vybalit a pak něco podniknem" oznámila nám a šla si vybalovat, stejně tak i já s Áďou.

-

,,Tak, já mám hotovo... Co vy? " zeptala se nás Thea po skoro půl hodině.

,,Taky" řekly jsme s Adlou naráz a pak jsme si plácly. Klasické sestry.

,,Tak jdeme" Přikázala nám Thea.

,,A... Kam to vlastně jdeme?" Zeptala jsem se, ale Thea mi neodpověděla. Jenom jsme si vzaly klíče a vyšli jsme. Přešly jsme chodbu a Thea zaťukala na kluky. Otevřel jí Marcus.

,,Máte vybaleno?" zeptala se a nakoukla.

,,Jop"

,,A máte něco v plánu?"

,,Nope"

,, S tebou je zase záživná konverzace... Fajn. Já, Adla a Martinus budeme v pokoji a vy dva si dělejte co chcete, pa" řekla nevinně Thea a táhla Martinuse a Adlu (která neměla momentálně daleko k záchvat smíchu, jak jinak) za sebou do pokoje.

,,Ale proč?" zeptala jsem se jí.

,,Nemám na vaše sladké pohledy náladu, užijte si to" řekla nám, ještě než zavřela dveře od pokoje. S ruměnci ve tvářích a trapným pohledem jsem se tedy otočila na Marcuse, plná zlosti na Theu, která se však hojně míchala s vděkem.