Když jsem si sedala do policejního auta, myslela jsem si, že to bude případ jako každý druhý. Ale teď, když jsem seděla u stolu s rodiči zmizelé Marry Mohramové a poslouchala jejich příběh, bylo na tom něco divného. Vždycky, když jsem řešila nějaký případ zmizení, poskytli mi rodiče fotku, nebo byli smutní. Ale teď... Vypadali, jako by byli šťastní, nebo tak něco. Jakoby jim zmizení jejich dcery vůbec nevadilo. A neměli s ní ani jednu fotku! "Když jsme s Marry byli na hřišti, já a moje žena jsme si šli koupit něco k pití. A když jsme se vrátili - už tam nebyla." Řekl otec Marry. A ani slzičku pro ní neurodil! Až jsem si říkala, že si Marry jen vymysleli a jsou dost špatní herci. "Měla na sobě modré tepláky, sandále, šedivé tričko s krátkým rukávem a černou mikinu kolem pasu. Má černé dlouhé vlasy, je opálená, má modré oči, je asi metr vysoká a je jí 7." Pokračovala matka. Vše uvedla do detailů. "Jo a pokoj je ve druhém patře. Můžete se tam jít podívat, jestli chcete." Řekl otec. Vlastně mi řekli úplně všechno, co jsem chtěla vědět, aniž bych se jich na to musela ptát. Jakoby už tohle někdy zažili.
Když jsem vkročila do pokoje Marry, první co jsem uviděla, byla obrovská růžová postel, která byla skoro přes celou místnost. V rohu byl malý stůl s židlí, skříň a zrcadlo. Stěny byly vytapetované světle růžovou tapetou, zem byla přikryta modrým kobercem a na zdech byla velká spousta plakátů. Vytáhla jsem svůj fotoaparát a všechno si vyfotila. Když jsem se koukala pod postel, uviděla jsem kousek vyřízlého koberce. Doplazila jsem se k němu a zvedla ho. Byl pod ním ukrytý deník a tužka. Opatrně jsem ho strčila do pytlíku na důkazy a snažila jsem se vysoukat z podpostele.
Když se mi to konečně povedlo, šla jsem prohledat skříň a poličky. Našla jsem samé oblečení, hračky, pastelky a telefon.
Když jsem odcházela z pokoje, vyděsila jsem se. Stáli tam oba rodiče a usmívali se na mě. "Vy už odcházíte? Nechcete alespoň kafe, nebo čaj?" Zeptala se žena. " Ne díky. Zavolám vám, až budu mít čas a společně sestavíme portrét. Na stole máte mou vizitku. Nashle." Řekla jsem a rychlým tempem odešla.
Když jsem nastoupila do auta, tak jsem se zamkla. Ti dva se mi vůbec nelíbili. Nastartovala jsem a odjela.
V mé kanceláři jsem sejmula otisky z nalezené tužky a otevřela deník. Chvíli mi trvalo, než jsem vyluštila její škrabopis:
Milí deníčku. Dneska mně rodiče vesmou na hřiště. Určitě to bude super.
Uš se moc těšim.
Uš mně bolí ruka.
Ahoj
Byla tam jedna chyba za druhou, ale nic důležitého. Každý den tam byl dost podobně popsán. Prostě klasický deník sedmileté holky.
Nalepila jsem si na zeď všechny fotky z jejího pokoje. Bylo to zvláštní. Žádná stopa, žádní podezřelí. Zítra se půjdu podívat na to hřiště.
ČTEŠ
Marry
AdventureDetektiv Sára dostala případ nezvěstné Marry. Později se její vyšetřování propojí s mafií a ta jí zakáže pokračovat ve vyšetřování a bude se jí snažit podplatit. Přijme Sára dvacet tisíc a odloží případ, nebo jí to svědomí nedovolí? A jes...
