Marry

Kapitola 14.

Přijela jsem před obrovský dům pana Toma. "Musí být zatraceně bohatej..." Řekla jsem si pro sebe a vystoupila z auta. Rozhlédla jsem se a uviděla zlatě zdobený plot s ostny na vrcholu. Brána byla vysoká asi tři metry a za ní stáli dva muži s vlčáky. Bylo to jako z nějakého filmu... Oba byli oblečení ve smokingu a měli sluneční brýle. Někoho mi připomínali, ale nemůžu si vzpomenout koho... Zatím to nechám plavat. "Dobrej jdu k panu..." Chtěla jsem doříct větu, ale jeden z mužů mi skočilo do řeči: "Jméno". "Já jsem Sára Beldrová, ale nemám sjednanou žádnou schůzku. Jsem soukromý detektiv a vyšetřuju zmizení Marry." Představila jsem se a druhý muž někomu začal volat. "Můžete dovnitř" řekl ten samý muž  a brána se automaticky začala otevírat. "Vítám vás! Jestli jste sem přišla za Ghrebem tak za mnou!" Vyšel zpoza ostříhaného keře malý muž malinko tlustší postavy. Když jsem kývla hlavou tak se otočil a šel ke dveřím gigantické budovy. Já ho následovala.

Když jsem vešla dovnitř, musela jsem se zastavit, protože se mi zamotala hlava. Bylo to tam tak velké, že jsem si připadala jako mravenec. "Vyjděte po schodech a pokračujte na konec chodby. Pan Tomas má velkou ceduli na dveřích, takže nemůžete minout." Řekl obtloustlý chlapík a pak odešel. Poslechla jsem co mi řekl a vyšla po schodech, došla na konec chodby a zaklepala na dveře s nápisem Tom Ghreb a když se ozvalo "dále", vešla jsem.
Dveře se za mnou automaticky zavřely a Tom vylezl zpoza vysokého a širokého stolu, na kterém bylo spousta papírů. "Dobrý den. Jsem Sára Bel..." Zase mě přerušil... "Já vím." Odpověděl hlubokým a nepříjemným hlasem. "A mohu se zeptat, jestli neznáte Zuhtrovi? To jsou manželé, kteří adoptovali už 11. dítě a zase ho ztratili..." Zeptala jsem se. "Tohle se mě netýká. Jestli nemáte nic jiného, tak můžete jít" Řekl stejně hrubým hlasem jako předtím. "Aha. Já - já myslela, že... Nó... Že v téhle zemi je víc jak šest dětí zakázaných." Řekla jsem koktavě. "Jestli je nemají najednou, tak je mi to vy víte kde. Ale nelíbí se mi, že toho víte tolik. Ví o vašem vyšetřování ještě někdo?" Zeptal se mě. "P - p - proč?" Zakoktala jsem znovu a při tom přemýšlela. Možná by bylo lepší, když řeknu, že o tom případu ví FBI i NCIS a pár známejch... "Jo, o tom případu ví spousta lidí a společností. Dokonce i média." Odpověděla jsem a až po chvíli si uvědomila, že o těch médiích jsem nic říkat neměla. To by musel být nějaký  houmlesák bez televize... Ale už je pozdě na opravu... "Já si nemyslím, že by o tom někdo věděl. O tom bych věděl já!" Zařval na mě Tom. A ze dveří přišli dva bodyguardi a vzali mě za ruce. "Počkejte!" Zakřičela jsem, když mi přetáhli přes hlavu pytel.