Marry

Kapitola 21.

Kontejner se začal hýbat a bedny s dynamitem se začaly posouvat ze strany na stranu a mě to málem rozmačkalo. Konečně to přestalo. Nejspíš jsem na lodi! Malinko se bojím vykouknout, aby mě nikdo neviděl. Počkám až loď vypluje. To by měla zatroubit a to rozhodně uslyším.
                    "Tůůůů - Tůůůů" Zatroubila lodní siréna a loď vyplula. Opatrně jsem odkryla deku a vylezla na bedny dynamitu. Kontejner, ve kterém jsem byla, byl na kraji lodi, takže jsem se nemusela bát, že mě někdo uvidí zezadu. Podívala jsem se ven a hrozně se mi zamotala hlava. Byla jsem zaprvé hrozně vysoko a zadruhé, pode mnou bylo asi třicet dětí, které byly svázané provazy a vyváděli je ze tří kontejnerů a vedli je nejspíš do podpalubí. Musím zavolat zásahovku! OKAMŽITĚ! Ale jak? Ty kontejnery byly svázané lanem, takže po nich půjde dobře slézt a když jsem ještě na té straně kde mě nikdo neuvidí - perfektní! Hbitě jsem se přehoupla přes okraj kontejneru a dopadla na další. Udělali z nich dá se říct pyramidu, takže slézt šlo jednoduše. Dopadla jsem nohama na dřevěnou palubu a rychle se schovala za kontejner, který byl odložený mimo, protože se do pyramidy už nevešel. Chvíli jsem přemýšlela proč zrovna pyramida, ale asi je stabilní. Podívala jsem se co se děje a na palubě už nebylo ani jedno dítě. Nejspíš je už odvedli do podpalubí. Musim někomu vzít mobil a zavolat pomoc, ale jak? "Mysli, mysli, mysli! Záleží na tobě životy spousty dětí!" Snažila jsem se nabudit, abych dostala nápad. Ale bohužel marně. Uslyšela jsem kroky a rychle jsem se ohlédla. Někdo ke mě šel! Už se musím přemístit. A co kdybych toho člověka majzla po hlavě tím prknem co tu leží? Popadla jsem ho a hodila na první řadu kontejnerů v pyramidě. Pak jsem pomocí zábradlí vylezla nahoru a čekala. Už jsem viděla stín a naštěstí byl jen jeden. Srdce mi tlouklo jako o život, protože kdyby se mi to nepovedlo, zavolá ostatní a já ani nechci vědět, co by mi udělali. Konečně vykoukla jeho hlava! Měl v uchu sluchátko a na sobě neprůstřelnou vestu a v ruce držel helmu, kterou si prohlížel a vypadalo to, že si jí každou chvílí dá na hlavu. "Teď nebo nikdy!" Řekla jsem si v duchu a skočila z kontejneru s prknem v ruce namířeným na jeho hlavu.