Marry

Kapitola 25.

Letěla jsem vrtulníkem zabalená do deky a koukala se do moře a později, když jsme doletěli nad pevninu, na město svítící ve tmě. A cítila jsem se neskutečně šťastně a pořád jsem se musela smát.

"Sáro?" Ozval se za mnou hlas vrátného, když mě vedli do nemocnice zjistit, jestli jsem v pořádku. "Ano?" Otočila jsem se. "Je hezké, že jste mi řekla, že mě ráda slyšíte. To mi ještě nikdo nikdy neřekl!" Odpověděl a neodpustil si trochu zvýšit hlas na posledním slově. "Tuším proč..." Napadlo mě hned v hlavě, ale raději jsem řekla něco jiného: "Víte, kdyby jste se vloupal do něčí lodi plné chlapů se samopaly, taky byste mě rád slyšel...". Pak jsem se otočila a nechala se vést kamarády od policie.
             "Bolí vás hlava?" Zeptala se mě sestřička. "Ne, ani nevím proč tu jsem. Nic mi není!" Řekla jsem ji a ona mě nechala jít. Asi usoudila, že jsem zcela v pořádku. "Sára!" Ozvalo se spoza rohu několik dětských hlasů a zanedlouho jsem viděla třicet malých dětí s Marry v popředí. Všichni mě začaly objímat a děkovaly, že se mohou vrátit do dětských domovů, kde se o ně hezky starali. Rozhodně lépe než na té lodi a u jejich bývalých pěstounů! Až na Marry, která ke mě přišla a zeptala se, jestli by mohla za babičkou. "To víš že můžeš!" Odpověděla jsem jí radostně a řekla kamarádovi, ať ji tam odvede. Asi by bylo hezké udělat to osobně, ale teď musím zařídit pár věcí.
            "Takže říkáte, že jste viděla skříň plnou padělaných peněz v ulici Baxterea v očíslovaném kanále 303 a že Zuhtrovi prodávají své adoptované děti. Dále že Koliakovi už můžeme pustit a zkontrolovat kontejner který nemá střechu z lodi 775 a že váš dům sleduje jeden z mafiánské skupiny." Shrnul moje vyprávění policajt, který mě vyslýchal. "Ano. Zní to šíleně, ale ano." Snažila jsem se ho přesvědčit. "Dobře..." Řekl s upřeným výrazem na mě. "No, výslech je u konce a já vám přeji šťastný zbytek noci strávený vysvětlováním věcí tisku a médiím.... " Popřál se soucitným výrazem a otevřel mi dveře, abych odešla.
                  "Panebože..." Řekla jsem, když jsem zavírala dveře od bytu. Byly už asi čtyři ráno a já hodinu odpovídala na otázky tisku... Lehla jsem si neumytá do postele a přemýšlela, co se asi stalo těm zbylým dětem. Těm před Marry u Zuhtrovů...
Nejspíš je prodali, ale je dost možné, že je někdo najde, když uvidí inzeráty a jejich obličej ve zprávách a v novinách. Nebo se někdo vyděsí a dobrovolně dítě předá policii! - Kéž by... Právě teď je má nejpozitivnější myšlenka "Rockey".