Marry

Kapitola 3.

Přijela jsem před mou kancelář. Už se stmívalo, ale ještě jsem dokázala rozeznat obličeje Marriiných rodičů, kteří na mě nejspíš čekali. Vystoupila jsem z auta a šla je pozdravit. "Dobrý den. Moc se omlouvám, že jsem nezvedla telefon, ale měla jsem práci." Omluvila jsem se. "To nám nevadí. Jen jsme se přišli zeptat, jestli jste něco nenašla..." Řekl Marriin otec. "Nó, ne. Zatím ne, ale na něco se vás potřebuju zeptat. Máte čas?" Zeptala jsem se. "Jistě že ano" odpověděla mi Marriina matka.
     Vyšli jsme po schodech do mé kanceláře a posadili se na gauč. "Prosim vás řekněte mi, proč jste brali svoji dceru na tak příšerné hřiště. A navíc se tam schází nějaký gang..." Začala jsem. "Nó... Bude to znít divně, ale ono se jí tam líbilo... mohla si tam dělat co chce. A o žádném gangu nevíme!" Odpověděla mi Marriina matka a otec přikyvoval.
Zamyslela jsem se. "Mám jim říct o té jedné sandále, nebo ne....". "Musím se vás na něco zeptat. Víte, nevypadáte, že by vám Marry zcházela." Řekla jsem jim opatrně. "To se teda pletete! My Marry milujeme a vy nám jí najdete!" Rozzuřil se otec. Oba na mě hodili rozzuřený výraz a začali se zvedat. Nevěděla jsem, co mám dělat. Takové chování jsem ještě nezažila... " Mám je nechat jít? Mám se jim omluvit?" Ale přemýšlela jsem moc pomalu. Zaregistrovala jsem bouchnutí dveřmi a hlasité klapání podpatků Marriiny matky. Otočila jsem se a šla k počítači. "Ty rodiče si proklepnu." Zabrblala jsem si pod vousy a začala usilovně ťukat do klávesnice. Našla jsem facebookový profil sedmileté Marry. "Sedm let a má facebook? Ti rodiče jsou vážně padlí na hlavu!" Řekla jsem si v duchu. Obrázky tam měla s kamarády. Na všech vypadala vesele, ale kdo by se vlastně fotil když brečí? Nad tou myšlenkou jsem se pousmála. Ale nebyla tu ani jedna fotka s rodiči. Jenom jedna nejspíš s babičkou. Obě se usmívaly a objímaly se. Nejspíš mají hezký vztah. Později za ní zajdu. Teď ty rodiče!
Facebook nemají, instagram taky ne.... Čistý rejstřík. Ona je doktorka a on učitel. Nic podezřelého. Jestli něco nebude v policejní databázi, tak jsem namydlená. A hele! Marriini rodiče adoptovali už - jedenácté dítě?! To je divný. Všechny se jim ztratily. První byl osmiletý chlapeček. Ten případ vyšetřovala N.C.I.S. Druhá byla šestiletá Anička a tu ani nedali hledat. Třetí zase holčička. Té bylo sedm a jmenovala se Adélka. To vyšetřoval Dan Derda. "Toho neznám, asi někdo ze soukromejch." Řekla jsem si polohlasem. Čtvrtá a pátá byla dvojčata. Obě holčičky - Danča a Hanča. Bylo jim pět. To si vzali z F.B.I .
O šestém, sedmém, osmém ani devátém tu nic není. Jen že to byli chlapci. Desátá byla osmiletá Magda. Vyšetřovalo jí zase nějaké očko. A jedenáctá je Marry.
      Opřela jsem se o židli a koukala na fotografii těch rodičů. Ale teď se vrhnu na Marriinin mobil.