Marry

Kapitola 4.

Kontakty:

Máma 459 530 000
Táta 258 109 570
Babi 347 074 183

Hry:

Snake

Poznámky:

Zítra jdu na hřiště!

"No... Nic moc tu neni," Řekla jsem si zklamaně. "Tak pudu k tý babičce."

Když jsem vycházela z mé kanceláře, spatřila jsem ten naštvaný obličej pana vrátného. No ten mi teda zvedl náladu...

Vjela jsem do Rodore Street. Byla to řada rodinných domů na kraji města. Jela jsem rychlostí kroku a hledala dům číslo 11. "Tady je!" Zaradovala jsem se a zaparkovala na půl chodníku. Byl menší než ty ostatní. Byl bílý s oranžovou střechou a na oknech byly květináče s červenýmy a bílými květinami. Vlastně se mi docela líbil. Vystoupila jsem z auta a ověřila si jméno na schránce. Zaklepala jsem na dveře a čekala. Otevřela mi sympatická stará paní. "Dobrý den. Co potřebujete?" Zeptala se mne slušně. " Dobrý den. Přišla jsem kvůli vaší vnučce. Je nezvěstná. "Ach tak. Její rodiče už mi to řekli," řekla smutně babička. Ta na rozdíl od rodičů vážně vypadala nešťastně. "Pojďte dál," pozvala mně. Poděkovala jsem a šla dovnitř. Všechno bylo perfektně srovnané a na poličkách nebylo ani zrnko prachu. "Posaďte se" nabídla mi a ukázala na šedo červené křeslo.   Já poděkovala a uvelebila se. To křeslo bylo vyhřívané! Ta paní si musela žít dobře.... "Mohu se zeptat na váš vztah s Marry?" Začala jsem konverzaci. "Ona byla andílek. Moc milá a slušná. Poslouchala na slovo." Chválila ji babička. "Měla jsem ji moc ráda." Stará paní se mi celou dobu koukala do očí a bylo na ní vidět, že má co dělat aby nezačala brečet. "Aha. To mě mrzí." Soucítila jsem. "Pořád se smála. Co se vůbec stalo?" Zeptala se. "No... Já toho zatím moc nevím. Nechávali ji rodiče často samotnou?" Pokračovala jsem. "Jak kdy a jak kde. Třeba na nějakém opuštěném místě by ji nenechali nikdy." Zastala se rodičů. "Chtěla Marry někdy utéct?" Zeptala jsem se."Ne! V žádném případě. Ona milovala rodiče a doufám že i mne." Řekla stará paní. Bylo to divné. Rodiče se tvářili jako by jim Marry nechyběla a babička tvrdí, že ji měli moc rádi a v životě by ji nenechali na opuštěném místě, jako bylo to hřiště. " Víte o tom starém hřišti na rohu Holnud street?" Zeptala jsem se. "Ano. O tom ví každý. Proč se ptáte?" Vyzvídala. " Tam se Marry ztratila." Odpověděla jsem. "Jak se tam dostala?" Pokračovala babička vyděšeně. "Madam, vyslýcháte vy mne, nebo já vás." Přerušila jsem její otázky. "Promiňte." Omluvila se mi. "To je v pořádku. Už bych měla jít. Ještě se ozvu, nashledanou." Rozloučila jsem se. "Nashle." Řekla potichu. Vyšla jsem ze dveří a šla k autu. Nasedla jsem a všimla si lístečku za stěračem na předním skle. Pokuta?! Jako vážně?! "Ach jo." Zabrblala jsem si pod vousy a nastartovala motor. Teď se pojedu podívat ještě jednou na to hřiště. Třeba tam budou ti kluci.